Obr.17 – Expanzní nádoba od Galaxiho napojená na čerpadlo Eheim
Nyní ještě před závěrem uvedu několik problémů, se kterými se můžete při stavbě a provozování vodního chlazení setkat.
- Při výběru materiálu na vodní bloky a radiátor dbejte na to, aby vše bylo vyrobeno z jednoho typu kovu. Například při použití Cu vaničky a Al krytu u CPU bloku vznikne po napuštění ionizovanou vodou galvanický článek a jeho výsledkem je koroze. Tomu se dá zabránit buď eloxováním (povrchová úprava) kovu nebo vmícháním anti-korozní substance.
- Fitinky vybírejte všechny ve stejné velikosti, zabráníte tak problémům s redukcemi hadiček, které jen zvyšují nebezpečí prosáknutí vody.
- Vodní chlazení není radno naplnit jen obyčejnou vodou. Nejlépe se na tento úkol hodí destilovaná voda. Voda z kohoutku lze sice také použít, avšak minimálně byste do ní měli vmíchat přípravek zabraňující množení bakterií (takže pár kapek sava postačí).
- Samotné „zahoření“ a test vodního chlazení provádějte nanečisto a až potom, co se přesvědčíte, že voda v okruhu cykluje a hlavně že nic nikde neprosakuje.
Doufám, že jsem nikoho svými postřehy neodradil a že článek dočítáte obohaceni o nové poznatky, popřípadě rozhodnuti něco podobného zkusit. Vodní chlazení je v první řadě o experimentování a zkoušení co a jak funguje nejlépe. Mohu ho tedy doporučit hlavně nadšencům, kterým dělá práce na PC a jeho vylepšování radost. Ostatním mohu poradit snad jen aby si pořídili tichý a masivní vzduchový chladič, také rozhodně nepřijdou zkrátka.
Pokud se chcete dozvědět víc, protože dnes jsem zdaleka nenapsal o vodním chlazení vše, využijte odkazy na stránky firem a jedinců, které jsem uvedl na 3. stránce.
Za materiály a pomoc při sestavování článku děkuji Ertymu, Galaximu a přispěvatelům z overclocking.cz diskusního fóra.
.jpg)
