The Planetary Society na orbitě rozvinula svou solární plachtu

Pokud by někdo snad potřeboval přibližný přepočet na dnes běžnější jednotky, pak ať ví, že 30 čtverečních metrů (někde se uvádí 32) je pouze zlomek rozlohy fotbalového hřiště. Ostatním lze říci, že pokud je ona plachta čtvercová, a vypadá to že je, pak bude mít hranu o velikosti necelých 5,5 metrů. 

 

 

Jedná se pochopitelně o zařízení, které zkoumá praktické možnosti využití slunečního záření pro pohon ve vesmíru. Tento pohon je velice slabý, a tak je zapotřebí vytvořit plavidlo s co nejvyšším poměrem velikosti plachty ku celkové hmotnosti (LightSail 2 váží jen 5 kg). Výhoda je ta, že pohon je pak zdarma, i když jen směrem od Slunce (křižovat proti němu půjde těžko) a také je třeba vzít v úvahu, že se zde může dosáhnout obrovských rychlostí i v řádu stovek kilometrů za sekundu. Takový Voyager 2 se přitom pohybuje "jen" rychlostí kolem 16 km/s. 

 

Solární plachty si také nesmíme plést s magnetickými či elektrickými plachtami, kde se využívá sluneční vítr a ten putuje "jen" rychlostí kolem 450 km/s. Solární plachty tak mají, co se týče rychlosti, mnohem větší potenciál a teoreticky mohou být vyslány na cestu a urychleny i s využitím přesně zaměřených a výkonných laserů. 

 

 

The Planetary Society tak využila svou LightSail 2, která na oběžné dráze kolem Země rozvinula svou čtvercovou mylarovou plachtu. Vynesena byla totiž už 25. června na palubě rakety Falcon Heavy společně s mnoha dalšími zařízeními. Poté bylo na řadě vysunutí antény a nyní i rozvinutí plachty. Povedlo se tak to, v čem původní LightSail z roku 2015 selhala kvůli problémům s komunikací i mechanismem pro rozvinutí plachty. Nicméně LightSail stejně neměla svou plachtu využít jako pohon, pouze měla ukázat, zda bude možné ji rozvinout. 

 

SAIL DEPLOYMENT COMPLETE! We're sailing on SUNLIGHT!!!!! pic.twitter.com/PA74NMa7Ry

— Planetary Society (@exploreplanets) July 23, 2019

 

LightSail 2 už plachtu využije v praxi, i když jen pro pohyb na oběžné dráze, respektive pro spíše menší úpravy výšky oběhu. Sonda je už také vybavena gyroskopy, aby bylo možné ji ve vesmíru natáčet, a tím i ovlivňovat směr pro změny pohybu. 

 

Dle tvůrců této sondy by solární plachty mohly být již brzy využity v rámci dlouhodobých misí ve vnitřní části Sluneční soustavy. Později by mohlo jít i o vnější, ale to už nejspíše s využitím laserů. The Planetary Society se plánuje o svou technologii podělit s ostatními a také bude možné její LightSail 2 na vlastní oči spatřit. Pokud se v noci podíváme správným směrem v ten správný čas. Půjde tak o něco podobného, jako jsou záblesky satelitů Iridium, ovšem u nás si asi můžeme nechat zajít chuť, neboť tento satelit obíhá někde kolem rovníku. 

 

Zdroj: The Planetary Society