reklama
Aktuality  |  Články  |  Recenze
Doporučení  |  Diskuze
Grafické karty a hry  |  Procesory
Storage a RAM
Monitory  |  Ostatní
Akumulátory, EV
Robotika, AI
Průzkum vesmíru
Digimanie  |  TV Freak  |  Svět mobilně

Tops and Flops roku 2011

18.1.2012, Petr Štefek, aktualita
Tops and Flops roku 2011
Dnes si shrneme, co všechno se podle nás v roce 2011 nejvíce povedlo a společnosti se tím mohou po právu pyšnit. Zároveň se ale podíváme i na druhou stranu barikády, tedy na největší propadáky a pohromy minulého roku.
Kapitoly článku:
  1. Tops and Flops roku 2011
  2. Co se v roce 2011 nepovedlo

Co se v roce 2011 povedlo


Procesory - Intel Sandy Bridge


Mezi největší události minulého roku můžeme bez ostychu a velkého přemýšlení zařadit uvedení procesorů Intel Sandy Bridge, které společnost oficiálně vypustila na trh 9. ledna 2011. Nové procesory byly určeny výhradně pro patici LGA1155 a na trhu se postupně zabydlelo velké množství modelů od velmi levných Celeronů řady G až po vysoko taktovaná čtyřjádrová Core i7. Výrobní proces na 32nm umožňuje relativně vysoké takty, ale u architektury Sandy Bridge šlo hlavně o efektivitu.

Procesory Sandy Bridge svým výkonem zastínily všechny své přímé konkurenty od společnosti AMD a ani pozdější uvedení architektury Bulldozer situaci nezměnilo. Pokud přidáme perfektní možnosti přetaktování a speciální modely „K“ s otevřeným násobičem, pak prakticky pro hráče a přetaktováče nebylo a ani dnes stále není jiné volby.





LGA1155 byla ovšem míněna jako mainstreamová domácí nebo herní platforma s dvoukanálovým paměťovým subsystémem a v otázce paměťové propustnosti stále vedla starší LGA1366, která disponuje tříkanálovým paměťovým řadičem, což logicky znamená na stejném taktu paměťových čipů vyšší propustnost.

Koncem roku se objevila nová platforma LGA2011 pro procesory evoluční verze Sandy Bridge-E. Mezi největší devizy této high-endové platformy patří čipset Intel X79 s vyšším počtem linek PCI Express a čtyřkanálový řadič pamětí. Bohužel je Sandy Bridge-E prozatím poněkud rozporuplná platforma, neboť její výkon ve většině aplikací nijak zvlášť neodráží podstatně dražší základní desky a zatím superdrahé procesory. Jedná se jednoznačně o high-end spíše pro pracovní stanice než do běžných domácností.
 
 

Grafické karty - AMD Radeon HD 7970


Mezi největší úspěchy musíme zařadit chtě nechtě AMD se zbrusu novou architekturou Graphics Core Next, která na konci minulého roku ovládla svět grafických karet. Mezi úspěchy ji lze zařadit nejen kvůli podstatně vyššímu výkonu, než má současná architektura Fermi (pokud by šlo pouze o výkon, tak překonat více než rok staré řešení Nvidie není žádný zářný úspěch), ale především pro fakt, že společnost dokázala přeskupit své plány a v podstatě vynechat jednu generaci GPU. Ta díky TSMC nikdy nespatří světlo světa, neboť 32nm proces byl zrušen a nahrazen 28nm a právě pro tento pokročilejší proces byla čipy na architektuře GCN navrhovány.





AMD vyvíjelo tuto architekturu více než 3 roky vědomo si toho, že její současná architektura VLIW, která prochází evolucí již 10 let, není to pravé pro svět aplikací akcelerovaných na GPU. V této oblasti měla Nvidia značný náskok, neboť její skalární architektura Fermi je zde „skoro“ doma. AMD muselo vyřešit několik problémů, které by jí v budoucnosti mohly zlomit vaz a nutno říci, že skoro všechny vyřešilo.

Prvním problémem byl malý výkon geometrického engine, kde konkurenční produkty v případě využití teselace porážely Radeony na hlavu. Částečné řešení přinesla letošní architektura VLIW4 u Radeonů HD 6900, kde došlo ke zdvojení geometrického engine a výkon byl podstatně lepší, ale na Fermi stále hleděl s odstupem. Silný Polymorph Engine Nvidie překonala až architektura GCN a musíme říci, že velmi podstatným způsobem.





Druhým zásadním problémem byla nevhodnost architektury VLIW pro svět HPC nebo GPGPU aplikací. Zde je lékem od základu nová vektorově-skalární architektura, která je pro tyto účely podstatně výhodnější a AMD by u ní mohlo zůstat několik let a několik generací svých GPU. Zajímavý je fakt, že první uvedené GPU Tahiti zvládá velmi vysoké frekvence okolo 1,1 GHz bez nějakých vysokých nároků na chlazení.

Jediný problém AMD, který prozatím zůstává na pořadu dne, je propustnost pamětí. Částečně se to ošetřilo 384bitovou sběrnicí a vysoko taktovanými čipy GDDR5 na 5,6 GHz. Přetaktování pamětí ovšem přináší podstatně vyšší výkon ve srovnání s přetaktováním samotného GPU, což to značí poměrně značné limity v této oblasti. Pokud se podíváme na hodnoty pixel fillrate v praxi, tak se ani zdaleka nepodobají „papírovým hodnotám“. AMD tedy musí pro další generaci Radeonů zřejmě přistoupit na širší paměťovou sběrnici nebo nový typ paměťových čipů (v úvahu přicházejí například paměti XDR od Rambusu). Prozatím má ovšem AMD jedničku.

 

Software - Windows Phone 7


Možná si nyní klepete na čelo a říkáte, proč sem dávám „vokna“ pro mobilní platformu jako výrazně pozitivní událost. Zřejmě jste tedy nedrželi v rukou např. Nokii Lumia 800 nebo další telefony, které jsou tímto novým operačním systémem vybavené. Mezi hlavní přednosti tohoto systému patří rychlost, která je pro všechny ostatní konkurenty nedostižná a navíc to vše na telefonech s jednojádrovým procesorem, které stojí o poznání méně než konkurence s Google Androidem nebo iOS.





Kromě rychlosti je velkou novinkou zcela revolučně pojaté uživatelské rozhraní, které se nepodobá ničemu, co jsme měli doposud možnost vidět u dalších operačních systémů pro mobilní platformy. Telefony na Windows Phone 7 ovšem pro určitý typ uživatelů, kterým jde hlavně o pracovní využití a ocení kromě rychlosti i výborného e-mailového klienta, mobilní MS Office a možnosti synchronizace i práce s kontakty. Spokojení budete i s reálnou výdrží telefonů, jejichž baterka není „vycucávána“ jako např. u Androidu a vícejádrových telefonů. Další prozatímní nevýhodou je absence podpory mass storage, takže např. MP3 si musíte nahrát do telefonu přes software ZUNE.

Windows Phone 7 má samozřejmě také nedostatky, mezi něž patří třeba absence multi-taskingu (ten je řešen podobně jako na iOS, ale ideální to rozhodně není) nebo podpory vícejádrových procesorů. Microsoft bude průběžně tento systém aktualizovat a je nutné říci, že se snaží odstraňovat nedostatky rychle. Pokud se nic výrazně nepokazí, máme zde nového adepta na úspěšný operační systém pro mobilní platformy a alternativu pro ty, kterým Android nebo iOS z nějakého důvodu vadí.


SoC - Nvidia Tegra 3


Nvidia pokračuje v tažení svého dalšího evolučního skoku platformy Tegra, která nyní přinesla 4 jádra (Cortex-A9) na frekvenci 1,3 GHz (multi-core režim) a také grafické jádro (12-core) s trojnásobným výkonem oproti starší generaci Tegra 2 a podporou Stereo 3D. Nová platforma se ujme především u tabletů, kde je vysoký výkon požadován a zároveň tablety mohou postupně nahrazovat kancelářské počítače v běžné práci s dokumenty, internetem nebo e-mailem. Samozřejmě Nvidia není jediná, která uvádí nové platformy pro tablety a telefony a budou zde i jiné procesory na architektuře ARM nebo nový Intel Medfield.





Zajímavé u platformy Tegra 3 je, že se zde myslelo na úsporu energie, což je nejbolestnější problém všech výkonných tabletů a mobilních telefonů. Tegra 3 má samostatný nízko taktovaný procesor (500 MHz), který je zde pro nenáročné aplikace a podle Nvidie dokáže ve spolupráci s grafickým jádrem přehrát video ve Full HD. Je tedy možné, že si konečně užijete více než zhlédnutí jediného filmu v HD rozlišení.

Podporována je akcelerace videa H.264/Mpeg-4 AVC 1080p do bitrate 40Mbps a samozřejmé také DivX 5/6 a VC-1. Podporované maximální rozlišení pro obrazový výstup je 2560x1600 a v tandemu s výstupem mini-HDMI bude možné sledovat filmy i na velkoplošné obrazovce. První tablety založené na Tegra 3 přijdou během několika málo týdnů.

Tegra 3 bude nejspíše výhradně ve spojení s Androidem, což samozřejmě vzhledem k nové verzi není tak úplně špatná zpráva, ale stále mi zde chybí promyšlenější aplikace pro pracovní nasazení. Je známo, že Android je spíše doménou „hračičků“ než profesionálů. Reálně bude nasazení nové Tegry 3 přínosné především u her.
 
 

Webové aplikace – Google+


Google+ je sociální síť velmi podobná neustále omílanému Facebooku, i když představitelé Google stále tvrdili, že se bude jednat o jakési spojení všech aplikací na jediné platformě. Faktem ale je, že Google chce mít konkurenční službu. Na první pohled vypadá tvorba konkurenční aplikace jako naprostá sebevražda, vždyť Facebook má přes 700 miliónů uživatelů. Facebook má ale na krku mnoho skandálů a velmi chabé zabezpečení a pokud byste rádi, aby se o vás nemohl dozvědět vše průměrný náctiletý „hacker“ nebo váš zaměstnavatel, pak není radno na Facebooku politicky nekorektní nebo jinak kontroverzní obsah zadávat.





Google+ se nesnaží za každou cenu Facebook kopírovat, ale jde si svým směrem a chce hlavně uživatelům zajistit komfort v podobě rozšířené komunikace, která nespočívá jen v neustálém vypouštění nových statusů o svém duševním rozpoložení. V současné době má Google+ 60 miliónů aktivních uživatelů a Eric Schmidt (CEO) doufá, že příští rok se tento počet zněkolikanásobí. Pokud by se Google+ dostal alespoň mezi uživatele Gmailu (aktuálně 175 mil. Uživatelů), byl by to jistě úspěch.

Největším stimulem pro opuštění Facebooku musí být samozřejmě to, aby uživatel vlastně měl s kým „mluvit“. Je naivní si myslet, že Facebook do roka a do dne zajde na úbytě, ale je možné, že se na Google+ bude postupně formovat komunita, která Facebook příliš nemiluje, protože je plný hloupých aplikací a her, nemluvě o chabém zabezpečením. Uživatelé budou pravděpodobně využívat pouze jedinou sociální aplikaci, takže se nechme překvapit, zda počáteční nadšení z Google+ opadne a postihne jej stejný osud jako Wave a Buzz.
reklama