Hledání nových cest k ukládání dat rozhodně nepolevuje a vědci z University of Alberta přišli na nový způsob ukládání bitové informace pomocí vodíkových atomů. Ty svou přítomností nebo absencí na křemíkovém substrátu definují nuly nebo jedničky. Zatímco jiné pokusy o práci s vodíkem vyžadovaly extrémně nízké teploty blízké absolutní nule, v tomto případě se problém s teplotou podařilo vyřešit a paměť je stabilní i při hodnotách přes 200 °C. Technologie je zajímavá především svou hustotou zápisu dat. Ta činí 1100 terabitů na čtvereční palec. Připomeňme, že takový 12TB pevný disk má jen 864 gigabitů na stejné ploše. Hustota zápisu dat je tedy o tři desítkové řády vyšší.
Výzkum PdH studenta Roshana Achala a profesora fyziky Roberta Wolkowa navíc slibuje vysokou životnost. Po půl roce se nenašly žádné známky degradace a odhadují, že ani 500 let by nemusela být konečná. Přesto má technologie i zásadní chyby. K zápisu a čtení se využívá speciální mikroskop (STM), který je schopný odstranit nebo přesunout vodíkové atomy z křemíkového substrátu, jenže má jednu nepříjemnou vlastnost.
Tento proces je ukrutně pomalý a v dnešním stavu dělá technologii prakticky naprosto nepoužitelnou. Přepis jednoho 8bitového písmena totiž trvá 10 až 120 sekund podle toho, kolik atomů se musí vyměnit (nahradit). Rychlost zápisu 0,07 až 0,8 bitů za sekundu je opravdu k ničemu. Rychlost čtení pak závisí na rychlosti mikroskopu STM, s jakou je schopen poskytnout obraz a algoritmu, která pak tento obraz převádí na data.
