reklama
Aktuality  |  Články  |  Recenze
Doporučení  |  Diskuze
Grafické karty a hry  |  Procesory
Storage a RAM
Monitory  |  Ostatní
Akumulátory, EV
Robotika, AI
Průzkum vesmíru
Digimanie  |  TV Freak  |  Svět mobilně

Vědci určili mechanismus stojící za záhadnými slunečními erupcemi

8.2.2018, Jan Vítek, aktualita
Vědci určili mechanismus stojící za záhadnými slunečními erupcemi
Porozumění projevům Slunce a předpovězení jeho masivních erupcí a výronů koronární hmoty by nás jednou mohlo zachránit od globální katastrofy. I proto se tomuto tématu věnuje Tahar Amari, francouzský sluneční fyzik, který objevil důležitou skutečnost.
Země se pohybuje asi 150 milionů kilometrů daleko od Slunce, ale to není vůbec bezpečná vzdálenost na to, abychom nemohli být drtivě zasaženi výsledkem vrtochů slunečního počasí. Jde především o občasné výrony koronární hmoty, což je průvodní jev při některých erupcích. Pokud je takový výron (ne)vhodně namířen přímo na Zemi, může se její magnetická ochrana snadno projevit jako neúčinná. Jednoho dne bychom tak mohli i v našich šířkách vidět extrémně silnou polární záři, a to i kvůli tomu, že by přišel rozsáhlý blackout. Ten by mohl trvat i roky, pokud by byla silně poškozena rozvodná soustava a asi není třeba zvlášť zdůrazňovat, jaký dopad by to mělo. 
 
 
Je tak velice důležité, abychom byli schopni takové nebezpečí včas rozpoznat a mohli na něj předem zareagovat. To tak zahrnuje i podrobné studium slunečního počasí, o němž toho stále nevíme dost. Však vědcům není zatím pořádně jasné ani to, proč je sluneční koróna výrazně teplejší než samotný povrch.  
 
 
Nyní nám tak jde zvlášť o sluneční erupce, jež mohou, ale nemusí přinést výron koronární hmoty. Pokud ano, mluví se o tzv. eruptive flare a pokud ne, jde o confined flare. Zde máme model druhého typu z výzkumu francouzského fyzika Tahara Amariho. 
 
 
Tento model ukazuje, že do okolního vesmíru nic neuniká a vytvoří se pouze obrovský oblouk, skrz nějž můžeme poslat třeba Enterprise. 


Amari vysvětluje, že už jen zodpovězení základních otázek kolem magnetických mechanismů ukazujících na bezprostředně hrozící erupci je velice složité. To proto, že magnetické projevy koróny Slunce jsou z našeho pohledu zastítněny mnohem silnějším magnetismem vycházejícím z vnitra hvězdy. Proto se Amari raději zaměřil přímo na povrch Slunce, který leží asi 2100 km pod okrajem koróny. Pozorování povrchu je daleko snazší, a tak na tom byly založeny modely, jež předpovídají procesy výše ve sluneční atmosféře. 
 
Šlo především o pochopení pohybů stočených provazců (na modelu jsou světle modré), které vznikají před samotnou erupcí a jde o magnetické trubkovité struktury. S pomocí modelu a dat získaných zařízeními Solar Dynamics Observatory (SDO) and the Geostationary Operational Environmental Satellite (GOES) zkusil Amariho tým rekonstruovat jednu z erupcí z října 2014. Zjistil, že tato struktura nebyla dost silná na to, aby se protrhla skrz svou "magnetickou klec", kvůli čemuž se neobjevil výron koronární hmoty. 
 
 
Na druhou stranu byly ale provazce nestabilní a porušily integritu magnetické klece, skrz kterou začalo pronikat silné rentgentové záření, které bylo takto zachyceno observatoří SDO. 
 
 
Na základě toho všeho mohl Amariho tým připravit novou metodu pro předpovídání maximálního objemu energie, která může vzejít z erupcí i výronů koronární hmoty. To je nezbytné vědět kvůli tomu, aby bylo možné vůbec předpovídat, jak velké poškození by výrony mohly způsobit našim infrastrukturám. 
 
Ještě přesnější údaje by měly vzejít z práce budoucích zařízení, jako je třeba sonda Parker Solar Probe, která bude startovat už letos a studovat bude Slunce z dosud nevyzkoušené vzdálenosti i úhlů. Jak Amari uvedl, základem toho všeho jsou data a ta zachycená jen z našeho pohledu nestačí¨. 
 


reklama
reklama