Vyhodnocení srovnávacího testu PC

Jak jsem tedy již avizoval v samotném úvodu tohoto testu, došlo k mnoha změnám oproti testům tohoto typu z dřívějších dob. Obzvláště důležité je především samotné vyhodnocení, tedy závěr, ke kterému jsme se právě dopracovali. Různé souhrnné bodování všech vlastností, na základě kterého se poté vyhlásí vítěz podle pokud možno co nejvíce nasbíraných bodů, je podle mého dost nepřesné, jelikož tyto body se tak sbírají z různorodých oblastí - a procentuální vyjádření "důležitosti" bodů z oblasti XY oproti oblasti YX nemůže prostě podat kýžený výsledek, pakliže se snažíme najít zkrátka ten "nejlepší počítač" - přestože z omezeného počtu. Pro adekvátní zhodnocení je třeba na počítač pohlížet s jasně danými požadavky - tedy hodnotit jeho vhodnost pro specifické potřeby.

Podle zadání tohoto testu (Počítač zaměřený na hry a multimédia) je možné logickou cestou odvodit hned dvě oblasti, pro které budou zvoleny ty nejvhodnější stroje. Vedle toho se bude také samostatně hodnotit hlučnost a provedení počítače (jelikož i v tomto jsou mezi výrobci značné rozdíly, které by myslím neměly být opomíjeny, přestože to nemá ve finále na užívání počítače jako takového vliv - jde však zkrátka o test počítačů, tedy výrobků těchto firem - proto má tato kategorie své opodstatnění. A pokud by to někomu nepřipadalo natolik důležité, nemusí ji ani vnímat - jelikož se s jinou kategorií neslučuje a nemá tedy vliv na hodnocení jiných záležitostí. A to byl právě můj cíl - jednotlivé aspekty od sebe izolovat a podat tak pokud možno co nejobjektivnější srovnání. Na samotný závěr jen okomentuji, který počítač na nás udělal nejlepší dojem - avšak bude to dost zobecněno, jelikož vybírat ten nejlepší po všech stránkách se opravdu nedá - při takovémto výběru je totiž nutné dělat spoustu kompromisů a jelikož má zkrátka každý požadavky poněkud jiné, nelze nikdy stanovit ideální poměr co je už moc a co ještě málo, ať už jde o cokoliv.

• Výkon počítače
• Tichý provoz
• Provedení počítače

Před tím, než vybereme modely nejlépe splňující tyto požadavky, si shrneme jednotlivě bodované oblasti všech počítačů formou následujících tabulek.


Procesor

V případě tohoto stavebního prvku byly počítače relativně dost vyrovnané. Nějakých výraznějších výkonnostních výkyvů jsme se nedočkali. Platforma Intel zde měla naprosto shodné zastoupení ve čtyřech případech a to v podobě modelu Pentium 4 630 (3GHz, jádro Prescott 2M, 2MB L2 cache). Platforma AMD na tom už byla různorodě. A to v rozsahu od Athlonu 64 3000+ (1.8GHz, jádro DH8-E6 alias Venice, 512KB L2 cache) přes Athlon 64 3200+ (2GHz, jádro DH8-E6 alias Venice, 512KB L2 cache) až po Athlon 64 3500+ (2.2GHz, jádro DH8-E6 alias Venice, 512KB L2 cache). Poněkud překvapivě jsme se v jednom případě setkali i s procesorem Opteron 144, jelikož se nejedná o masově prodávaný procesor. U něj je nutné zmínit ještě pár záležitostí.

Prvně je nutné pamatovat na to, že není zaručen provoz funkce Cool 'n' Quiet (Power Now!), jelikož nikdo nezaručí, že BIOS desktopové základní desky načte do paměti odpovídající tabulku PStates (tohoto primárně serverového procesoru), což je pro funčknost nutné. Dále je třeba pamatovat na to, že se Opterony 144 těší široké oblibě mezi ladiči výkonu díky jejich obecně velmi dobrým možnostem přetaktování. Navíc s přihlédnutím k tomu, že disponuje 1MB L2 cache se tak jedná o mainstreamový procesor s výborným poměrem cena/výkon. Obecnou vadou na kráse je to, že není zaručena kompatibilita se všemi základními deskami - v rámci našeho testu pro něj byla zvolena základní deska DFI LANParty-UT nF4 Ultra-D s kterou bezproblémově funguje (avšak v našem případě bez funkčnosti Cool 'n' Quiet).

V tomto ohledu měl tedy navrch počítač PC Zajímavá sestava Abacus 7800/nForce4 (pokud bychom však měli brát v potaz potenciální možnosti přetaktování, tak by nejvíce zabodoval Opteron 144 v podání počítače Losan XmaS Dream 2005.


Grafická karta

Tuto komponentu jsme v rámci testu měli možnost spatřit v mnoha naprosto odlišných variacích (ať už z hlediska ceny, výkonu či provedení). Jasnými outsidery se staly grafické karty Radeon X550 a Radeon X600. Jedná se na dnešní dobu již o dost zastaralé modely, proto nulový počet bodů v obou případech. Po stránce výkonu následovala grafická karta GeForce 6600 v podání značky Asus s pouze pasivním chlazením (tedy nulový zdroj hluku), dvakrát jsme se setkali s GeForce 6600 GT (jednou v provedení značky Leadtek - relativně tiché řešení) a podruhé s modelem značky MSI (bohužel hlučné řešení). Následně se jedná už čistě o jízdu produktů s čipem od ATi počínaje Radeonem X800GT, dvěma Radeony X800GTO (v případě značky Sapphire pouze s pasivním chlazením, v případě značky HIS pro tyto karty se standardním chladičem - avšak s regulací dle záteže, při bězném provozu tedy nehlučí) a končíce Radeonem X800GTO2 v podání počítače Losan XmaS Dream 2005. Tato karta je zajímavá zejména tím, že je možné z ní přeflashováním BIOSu udělat rázem kartu s 16 pixel pipelines, tedy zástupce série X850 (a v takovém případě se jedná o jasného výkonnostního favorita v rámci tohoto testu).



Velikost pevného disku

V tomto směru jsme se setkali s kapacitami od 160 do 250GB, přičemž výjimku tvořil jeden případ s pevným diskem o kapacitě 80GB, což je na dnešní poměry opravdu podprůměrné. Nezávisle na kapacitě měly své zastoupení i modely ze starších sérií, než jaké jsou právě aktuální.


Pevným diskem o největší kapacitě v rámci testu disponoval počítač LYNX eXpress MS Challenger 1000 se svým 250GB modelem Seagate Barracuda 7200.8.


Operační paměť

Zde jsme opět měli šanci nalézt naprosto různorodé záležitosti počínaje paměťovými moduly Good RAM a končíce výběrovými moduly značek Corsair. Překvapením se staly moduly Corsair CMX512-3200XLPRO DDR 400MHz schopných běhu na frekvenci 400MHz s časováním 2-2-2-5, jimiž se pyšnil počítač LYNX eXpress MS Challenger 1000.




Optická mechanika (schopná zápisu)

Majoritní zastoupení zde našla mechanika DVD-RAM LG GSA-4167B vybavena ve všech případech firmwarem DL10 (novější verze o dost zlepší její vlastnosti, proto je škoda, že jej nikdo nenasadil do praxe). V jednom případě našel zastoupení postarší model LG GSA-4163B (v kombinaci s DVD-ROM mechanikou) a ve druhém případě model z jiné stáje v podobě mechaniky NEC ND-3540A. Celkově tedy vyrovnané a nikdo nad ostatními nijak nevyniká.



Skříň

Sice by mnozí mohli namítnout, že u počítače není důležité jak vypadá, ale hlavně jaký je uvnitř, nicméně přestože s tímto názorem souhlasím, tak skříň stále představuje dost důležitý prvek, přesto že se to nezdá. Nejedná se totiž jen o design a tedy to, jak počítač působí navenek, ale konstrukce a zpracování skříně ovlivňuje také možnosti rozšíření a hlavně chlazení komponent (s čímž je nemalou měrou spojena i hlučnost při provozu). Bohužel mě testované stroje v tomto směru dost zklamaly. V polovině případů se jednalo o vyloženě "tuctové" skříně s podprůměrnou konstrukcí. Jasnou výjimkou se stal počítač FOX Cult-X1, který zapřáhnul do svých služeb model CollerMaster Centurion 5 CAC-TA5 (navíc mírně upravený podle požadavků této firmy - více v samostatném článku) a počítač PC Zajímavá sestava Abacus 7800/nForce4 využívající skříň Spire BlackFin SP-6190B. Ostatní jsou o poznání pozadu.



Základní deska

V případě platformy Intel si nejvyšší hodnocení v rámci testu zaslouží model EPoX 5LDA+GLI postavený na čipové sadě i945P (SouthBridge ICH7). Ostatní modely jsou o poznání méně zajímavé. Procesory AMD našly ve třech případech útočiště v základních deskách ze série DFI LANParty-UT nF4 (dvakrát se jednalo o model využívající čipovou sadu nForce4 a jednou, v případě počítače Losan XmaS Dream 2005, o nForce4 Ultra, což si vysloužilo nejvyšší počet bodů). Tato série je již opravdu dobře známa a oblíbena , takže její početné zastoupení ani nepřekvapí.

Poněkud rozporuplné reakce způsobila základní deska (respektive její hodnocení) Biostar TForce4 postavená na čipové sadě nForce4. Jakmile se řekne Biostar, tak se ve většině případů nevybaví zrovna modely, které by nad ostatními nějak vynikaly (spíše naopak). Toho si však byl tento výrobce pravděpodobně vědom, a proto započal se zcela novou sérií TForce, jejíž zástupci by měli být jakýmsi "rodinným stříbrem" portfolia tohoto výrobce. Mělo by se jednat o vybavené modely disponující možnostmi pro ladění výkonu, které by mělo také jít adekvátně využít i v praxi. Bohužel jsem však zatím s žádným zástupcem nepřišel osobně do styku, a proto nebudu nadále soudit.



Audio

Zvuková stránka věci byla ve většině případů ponechána na pospas integrovaným audio kodekům na základních deskách. Jasně navrch v tomto směru však měly počítače FOX Cult-X1 a Losan XmaS Dream 2005 využívající zvukovou kartu Sound Blaster Audigy 4.



Přídavné karty

Tento aspekt se mírně prolíná s tím předešlým, jelikož mezi přídavné karty se řadí i ty zvukové. Polovina počítačů nedisponovala žádnou kartou kromě té grafické. Nejvyšší ohodnocení si tedy v tomto směru zaslouží počítač Losan XmaX Dream 2005 vybavený zvukovou kartou Sound Blaster Audigy 4 a zároveň televizním tunerem Genius VideoWonder Pro TV.



Aktuálnost ovladačů grafické karty a BIOSu základní desky

V tomto ohledu počítače obecně nijak zvlášť špatně nedopadly, jelikož ovladače grafické karty vyloženě zastaralé nebyly - vyjma Catalystů 4.9 v jednom případě. Pouze dva počítače byly vybaveny nejnovějšími oficiálními ovladači a to FOX Cult-X1 a Losan XmaS Dream 2005. V případě BIOSu základních desek byla většinou k dispozici novější verze, vyjma počítače Prestigio GAMER WCG i945P (použitá a zároveň nejnovější verze se však honosí datumem 20.7.2005). Poněkud jiná situace byla u počítačů využívajících základní desky ze série DFI LANParty-UT nF4, jelikož novější BIOS byl pouze beta verze s tím, že přidává podporu pro procesor Athlon FX60. V tabulce je tučně vyznačeno použití nejnovějších oficiálních verzí.



Sestavení - "pořádek ve skříní"

Opět "disciplína", v které se vytvořily značné rozestupy mezi jednotlivými počítači. Na jedné straně stojí stroje HAL3000 iPlatinum, FOX Cult-X1, potažmo ještě Mironet 5028 a na straně druhé stroje Prestigio GAMER WCG i945 P4, Triline HOBBY Pe50. V některých případech to je vcelku pochopitelné, jelikož to odráží výrobní a prodejní možnosti každé firmy s čímž je spojeno množství času, který je tak možné každému samostatnému sestavení věnovat. Například takový FOX je známý svým přístupem k vlastním počítačům, ale pokud by měl najet na početnější výrobu, tak by to svůj vliv pravděpodobně mělo - jejich počítače bych označil spíše jako kusové záležitosti dle přání zákazníka (na čemž si ostatně tato firma zakládá, takže se ani není čemu divit). Naproti tomu počítače Triline, Prestigio či LYNX jsou sériové záležitosti a není u nich tedy takový prostor k úpravám interiéru. LYNX si ale přesto udržuje v tomto ohledu určitou úroveň. Poněkud překvapením byl počítač Losan XmaS Dream 2005, který mezi sériově vyráběné počítače ve velkém rozhodně nepatří, ale tomuto bodu se opravdu moc nevěnovali.



Systém chlazení

Nebo-li nakolik a jakým způsobem je uvnitř počítače zabezpečeno pokud možno co nejvíce ideální chlazení všech komponent. Nulový počet bodů získály počítače, které nejsou vybaveny žádným přídavným ventilátorem a spoléhají pouze na jediný 12cm ventilátor ve spodní části zdroje, který pak tvoří jediný aktivní prvek starající se o odvádění ohřátého vzduchu ze skříně ven. Chlazení procesoru je navíc v obou těchto případech realizováno pouze boxovaným chladičem, který je poměrně dost hlučný (obzvláště při vyšší teplotě zvedne otáčky a úroveň produkovaného hluku opravdu nad únosnou mez).


Hlučnost při provozu

Hodnotit hlučnost je poněkud problematické. Pokud bych měl vycházet z takového stavu v jakém jsme počítače testovali (tedy zcela nové), tak bych neváhal za tiché počítače označit Mironet 5028 a FOX Cult-X1. Je tu ovšem menší háček, který představují ventilátory uvnitř skříně, respektive jejich "životnost" - ne ani z hlediska funkčnosti, ale z hlediska tichého provozu. Typickým a značně proklínaným příkladem jsou maličké ventilátory na čipových sadách u základních desek, jelikož ze začátku se jeví jako relativně tiché, ale postupem času se z nich mohou stát neskutečně obtěžující zdroje hluku (sám jsem "šťastným" majitelem jednoho takového kousku, kdy se bez pomoci Speedfanu opravdu nedá u počítače vydržet). Ne vždy je však možné tyto ventilátory softwarově regulovat a pak to představuje opravdu problém (jelikož ne vždy je možné tyto ventilátory chladící čipové sady bezproblémově nahradit něčím jiným).

Oba zmiňované stroje mají identickou základní desku, tedy i inkriminovanáý ventilátor je stejný, která umožňuje jeho regulaci na základě v BIOSu předdefinovaných hodnot. Jelikož je však možné narazit na naprosto odlišné názory na provoz tohoto ventilátoru od uživatelů, kteří tuto desku již nějakou dobu vlastní, tak nevím, jak to adekvátně hodnotit. Z vlastní zkušenosti vím, že díky již zmiňované regulaci je možné jej provozovat, aniž by svým hlukem rušil okolí. Pokud bychom však měli stavět vyloženě tichý počítač, tak by byl vhodný výběr základní desky využívající k chlazení čipové sady technologii heat-pipe a nebo jen rozměrného pasivu, namísto vrtule.

Z druhého směru mě přišel jako značně obtěžující provoz počítače MicroBox Multimedia a to kvůli proměnlivé rychlosti ventilátoru chladiče procesoru, což měla na svědomí aktivace funkce "Smart fan" v BIOSu základní desky. Změny rychlosti a tedy i míra produkovaného hluku probíhala však neustále - od takovéto funkce bych čekal změnu na základě překročení smysluplně nastavené teplotní hranice (tedy takové, která by byla překročena pouze při zátěži a ne při běžném provozu, kdy pak dochází ke kolísání).

Zdroj - nakolik je vhodný pro tuto konfiguraci

Jak se ukázalo, tak vhodnost zdrojů se stala velice ožahavým tématem. Začněme platformou Intel. Tento výrobce má pro své procesory jasně stanovené požadavky na parametry zdroje, které, jak se v praxi ukázalo, nikdo ze zúčastněných firem s počítačem postaveným na platformě Intel nedodržel. Uvedu zde výtažek z článků, kterých se to týkalo:

"Tento počítač je vybaven procesorem Pentium 4 630, což je Prescott s proudovým odběrem 78A (napájecí speficikace 775_VR_CONFIG_04A - FMB1). Požadavky Intelu stanovují, že zdroj musí být dimenzován tak, aby čistě pro procesor bylo dostupných alespoň 13A kontinuálního proudu na +12V větvi. V případě použití sběrnice PCI Express je pak vyžadováno, aby byl použit zdroj standardu ATX12V v2.0, tj. aby tento proud byl dodáván ze separátní +12V2 větve, která bude sloužit pouze procesoru. Druhá větev +12V1 pak slouží všem ostatním zařízením, jako jsou pevné disky, optické mechaniky, grafické karty atp. Starší standard ATX12V v1.3 uplatňovaný u systémů se slotem AGP požadoval pouze jedinou +12V větev, která byla pro všechny tyto komponenty sdílena, a tudíž musela být patřičně silná (tj. kolem 20A)."

Nikdo ze čtveřice zúčastněných (100MEGA distribution, ATComputers, Asbis a Konsigna) nepoužil zdroj odpovídající standardu ATX12V v2.0, nýbrž pouze ATX12V v1.3. Nasadili tedy zdroje s jednou +12V napájecí větví namísto dvou (to je Intelem při použití grafické karty s rozhraním PCI Express vyžadováno pro zaručení stabilního provozu při různých podmínkách), což by v praxi nebylo až tak hrozné, pokud by zdroje na této větvi byly schopné poskytovat dostatečný proud - tomu tak ale bylo pouze v případě počítače od firmy 100MEGA distribution, tedy HAL3000 iPlatinum, jehož zdroj umožňoval na +12V větvi proudový odběr až 25A.

Bohužel počítače Prestigio GAMER WCG i945 P4 a MicroBox Multimedia byly vybavené zdroji umožňujícími na +12V napájecí větvi proudový odběr "až" 14A, což je vzhledem k požadavkům pro použitý procesor značně nevyhovující. Počítač Triline HOBBY WCG i945 P4 disponoval dále zdrojem s proudovým odběrem "až" 15A pro +12V napájecí větev, což není zrovna o moc lepší. Počítače od těchto 3 výrobců byly vybavené (nehledě na výrobcem procesoru stanovené požadavky na napájení) doslova nevhodnými zdroji pro kombinaci se zvoleným procesorem.

Sice jsme nečekali takovéto extrémy, což 14A na samostatné +12V napájecí větvi pro procesor P4 630 (Prescott-2M) v kombinaci s grafickou kartou Radeon X800GT v případě počítače Prestigio GAMER WCG i945 P4 rozhodně představuje, nicméně doslova zarážející je skutečnost, že pokud jde o počítač Triline HOBBY Pe50, tak máme k dispozici vyjádření člověka, který byl podle dostupných informací při výrobě zodpovědný za parametry použitých komponent a z něj vyplývá, že problém tohoto charakteru vůbec nepřipouští, zmíněné a podle našeho názoru nedostatečné parametry zdroje obhajoval a dokonce zpochybňoval i validitu parametrů vyžadovaných přímo výrobcem procesoru - jinými slovy, že není třeba dodržovat "nějaké" specifikace, pokud to chodí, což mají z praxe ověřené. Já jen mohu dodat následující: "Pak mají ty prodávané hotové počítače nějak vypadat, že ano". Musím ale zmínit postoj ze strany firmy Konsigna, jelikož námi podané argumenty uznali s tím, že na tom zapracují - doufejme tedy, že to nebyla pouze prázdná fráze.

Na toto jsme samozřejmě reagovali, avšak další reakce jsme se již nedočkali. Zajímalo mne tedy, jak se k této problematice staví samotný Intel - zda nemá ony požadavky zbytečně nadsazené, aby poskytovaly určité rezervy. Oficiální vyjádření ze strany Intelu nám bylo sděleno prostřednictvím jeho lokálního zastoupení a to v takovém znění, že na dodržování jimi stanovených požadavků na napájení v počítačích s jejich procesory trvají, avšak nemohou samozřejmě nikoho nutit, aby je dodržoval. Od jeho oficiálních distributorů pro naši republiku bych to však docela i čekal. Evidentně se ale i zde hledí na kvantitu prodeje, nikoli na kvalitu komponent.

A pokud jde o platformu AMD? Zde nejsou zdaleka na napájení kladené tak vysoké požadavky jako v případě intelovských Prescottů a poněkud kuriózně zde nebyly nasazeny tak slabé zdroje, jako v případě platformy Intel. Výjimkou byl pouze počítač PC Zajímavá sestava Abacus 7800/nForce4, který byl vybaven zdrojem Spire ATX-315WB&P4 s +12V napájecí větví s proudovým odběrem "až" 13A, což je vůbec nejméně v rámci testu. Přestože se jedná o energeticky méně náročný procesor, než jakým je Pentium 4 630 s jádrem Prescott-2M, tak vzhledem ke konfiguraci celého počítače je to vážně dost slabé - jinými slovy nevhodné. Nemělo se zkrátka spolehnout na zdroj standardně dodávaný s použitou skříní taktéž značky Spire (prioritou byl prý pokud možno co nejvíce tichý provoz).