Vývoj LCD: jak šel čas

Mobilní telefony mění pojem LCD

Samozřejmou součástí mobilních telefonů je displej. Bez něj by prakticky nešel telefon ani ovládat. Tahat v kapse, batohu či kufru telefonní seznam je nesmysl. Muselo se tedy přistoupit na jiné řešení, což znamenalo LCD displej. V kalkulačkách se ale používal displej, který uměl zobrazovat jen číslice, popř. speciální znaky. Pro mobily se tedy začaly používat displeje s trochu složitější strukturou, jež uměla zobrazovat i písmenka řecké abecedy. Nešlo však o klasické pixely, jak je známe dnes. Jeden pixel tehdy znamenal např. třetinu písmena. Například písmeno "L" bylo rozděleno na 3 části. Také se musela přizpůsobit velikost displeje a velikost písmen. To sice neznamenalo tak velký problém, ale už jen fakt, že muselo dojít ke změně, znamenalo otevřená vrátka pro mobilní telefony.

Z počátku měly mobily jen jednoduché dvouřádkové displeje, v kterých se vyznat znamenalo notnou dávku představivosti. Postupně se přešlo na větší a již tradičnější displeje s pixely jednotné velikosti a tvaru. Tedy tak, jak je známe dnes. Samozřejmě ale stále nebyly barevné. A hlavně měly pasivní adresování a díky tomu i neuvěřitelně pomalou odezvu.
Postupem času se přešlo z tradičního černobílého displeje na barevný. Tyto počátky barevných LCD v telefonech znamenaly doslova ránu do zad. Spousta lidí to cítila jako krok nesprávným směrem. Oproti tradičním černobílým inverzním displejům měl barevný jednu velkou nevýhodu. Na slunci prakticky nešel přečíst. Výkon LED tehdy nebyl tak velký a baterie by je neuživily. Podsvícení displejů bylo slabé, a tak jste na ulici potkávali lidi, co si rukou stínili na displej. A to vše jen proto, aby věděli, kdo jim volá. Navíc se stále jednalo o pasivní matice a tudíž jakékoli animace nebo často i složitější obrázky degradovaly kvalitu.

Jistě si řada z vás vzpomene na pruhované obrázky nebo animaci, co ztrácela kontrast. Byla to doba, kdy LCD zažívalo opravdu horké chvíle. Poté ovšem nastoupil amorfní neboli polykrystalický křemík a vše změnil. Každý pixel, resp. subpixel byl ovládán tranzistorem. Tomuto systému se obecně říká TFT a jde vlastně o aktivní matici. Díky specifickým vlastnostem polykrystalického křemíku - je průhledný - se mohly LCD displeje opět probudit k životu a v plné kráse. Tato krása vyrostla až do dnešní podoby, kdy je displej v telefonech velmi jemný, má perfektní pozorovací úhly a dobrou čitelnost na slunci. K tomu si samozřejmě výrobci pomáhají různými triky pomocí krycího skla, které díky polarizaci snižuje odlesky atd, ale principiálně se na LCD v telefonech moc nezměnilo. Jde stále o aktivní adresování (TFT) a podsvícení pomocí LED. Ano, změnila se technologie TN na IPS, ale to je spíše podružné. Nejde o tak velký skok jako při přechodu z přímého buzení na aktivní matici.

Notebooky

Zajímavé odvětví tvořily v historii LCD i notebooky, protože LCD byla prakticky jediná možnost, jak do přenosného počítače dostat obraz. CRT u notebooku bylo nepředstavitelné, tak s ním experimentovala nejedna firma. Jako první přišla na trh v roce 1985 s notebookem firma Toshiba. Její model T1100 sice nebyl terminátor, jak by se mohlo z názvu zdát, ale šlo o počítač s procesorem Intel 80C88 4,77 MHz, 256 KB RAM a MS-DOS 2.11. Co však bylo pro nás zajímavé, bylo použití displeje s rozlišením 640×200. Samozřejmě šlo o klasický monochromatický, resp. vlastně ještě jen černobílý displej bez podsvícení. Tedy stejně jako u kalkulaček.

A jak to tak bývá, Rusko tento stroj opět okopírovalo a vydalo pod názvem Elektronika MS 1504 (Электроника МС 1504), a to celých 6 let po uvedení originálu. No, nebyla to rychlost? Ale zpět k displejům. Po tomto kroku se v 90. letech začaly objevovat notebooky s monochromatickým displejem již tradiční konstrukce. Tedy s podsvícením. Bohužel se stále jednalo o pasivní displeje a jejich reakční doba byla na dnešní dobu jen těžko uvěřitelná.

Z těchto důvodů se v operačních systémech usídlila funkce zobrazení stopy kurzoru. Dokonce i po všech těch letech, v době Windows 8 v roce 2013 se s touto funkcí v ovládacích panelech stále setkáte, a to i přestože již téměř nemá smysl. V 90. letech a na noteboocích s pasivním displejem to však smysl mělo. Při rychlejším pohybu a bez zapnuté funkce zobrazení stopy byl počítač prakticky neovladatelný. Většina displejů totiž měla tak velkou odezvu, že kurzor při pohybu prostě zmizel.
Jakmile se přešlo k aktivní matici a barevným displejům, vše se pohybovalo ve stejných kolejích jako u mobilních telefonů. Také časový sled byl prakticky stejný a stejně rychlý. Žádné velké výkyvy ani překvapení.