Cooler Master CM Stacker 830: hliníkový titán

Pokud si půjdete pro CM Stacker 830, pak se připravte, že si domu odnesete vpravdě objemnou krabici, oproti níž budou ostatní běžně velké skříně vypadat jako trpaslíci. Cooler Master se také postaral o bezpečnost při převážení poskytnutím dostatečně široké výplně a odstupu skříně od krabice. Po rozbalení uzříte objemný manuál a upozornění, abyste namísto vyjmutí skříně nahoru krabici naopak obrátili a skříň vyklepali. Tento způsob je samozřejmě jednodušší a také se u toho tolik nenadřete, protože skříň je velmi rozměrná a těžká. Nakonec ji zbývá zbavit igelitového obalu a můžete se začít kochat a prozkoumávat.Jako první nám nutně přišel na oči manuál, jenž se dodává v osmi jazykových verzích – anglické, francouzské, německé, italské, portugalské, španělské a dvou pro mě neidentifikovatelných asijských jazycích.
Ačkoliv zde čeština není zastoupena, vše se dá poměrně snadno pochopit z názorných ilustrací, a to včetně přeměny skříně na BTX formát.



S obhlížením Stackeru 830 začneme klasicky na jeho levé straně. Již z ní jasně vidíme, že jeho tvar není stroze hranatý s pravými úhly, ale dočkáme se zde daleko více hran než čtyřech a také hladkých přechodů, alespoň navenek. Pravé straně dominuje černý perforovaný plech, jenž se rozléhá přes její větší část a má za úkol samozřejmě doplnit chladicí schopnosti skříně.


Tento plech je tedy zasazen do poctivého 1,5mm tlustého hliníkového rámu, a to velmi jednoduchým způsobem přes ohnuté packy. Hliníkový rám je vodorovně broušený, takže není náchylný na zvýrazňování otisků a po stranách byl kvůli zvýšení pevnosti opatřen lemy. Ty jsou alespoň 3cm široké a spolu s reliéfy dále zesilují konstrukci bočnice, která se díky tomu svévolně nekroutí, což je vzhledem k jejímu uchycení velmi důležité, ale o tom až později.



Pravá bočnice, ač má sama o sobě pramalý, nebo spíše nulový význam co se týče větrání, je opatřena naprosto stejnou perforací. Skrz tak můžete vidět tray základní desky a část pozic pro mechaniky s černými rychloupínacími zámky. I díky souměrnosti podle vodorovné osy byste bočnice mohli snadno zaměnit, ale z omylu vás ihned vyvede logo CM Stacker, které bude při nesprávné volbě samozřejmě vzhůru nohama. Zde si také můžete všimnout podstavce. Ten je zde také hliníkový a vypadá, jako kdyby byl přímo uzpůsoben pro spodní nasávací ventilátor, ale toto zdání klame, protože vespod najdete akorát jednolitou plochu.


Přesuneme se na zadní stranu. Na té kromě obvyklých prvků, tedy záslepek pro rozšiřující karty, roštu hlavního vyfukujícího ventilátoru, štítku základní desky a pozice pro napájecí zdroj, najdeme i neobvyklé plastové zámky.



Pokud je vezmeme popořadě seshora, pak to jsou u pozice zdroje jednoduché páčky uvolňující bočnice. Ty jsou zároveň jejich jediným ukotvením, avšak naprosto postačují, vždyť bočnice na místě drží samy o sobě. Páčky tedy stačí překlopit do pozice ‚unlock’, čímž se odsune plastová zarážka a tím umožní, aby se dala bočnice odsunout.



Další dva podlouhlé obdélníkové zámky mají zase za úkol přidržovat tray základní desky na místě, protože ten je u této skříně vysouvací (slouží k tomu i stříbrné madlo na levé straně. Tray však primárně není vysouvací kvůli instalaci základní desky, ale kvůli umožnění přeměny na BTX formát. Základní deska se díky prostornosti skříně instaluje velmi pohodlně i s trayem na svém místě.


Avšak když už nám výrobce umožňuje jednoduchým přesunutím dvou pacek a zatáhnutím za rukojeť tray z kolejniček vysunout, proč bychom toho pro ještě pohodlnější instalaci nevyužili, že. A nakonec jsou tu dva (s rezervou) čtvercové panely – jeden pro ventilátor se štítkem a druhý pro sloty – každý s panty a dvěma vlastními zámky. Toto však již využijete pouze pro přestavbu na formát BTX, což mimochodem znamená, že to po oznámení Intelu ukončit tomuto formátu podporu nevyužijete už asi vůbec. A nakonec, pokud se podíváte na horní a spodní stříbrné části, pak to jsou (společně s korespondujícími předními částmi) jediné plastové součásti vnějšího obalu. To je však kvůli jejich tvaru téměř nutné, protože vyrobit je z hliníku by nebylo nic jednoduchého.



Dostáváme se na přední stranu CM Stackeru. Ta je klasicky schována pod otočnými dvířky (přidržují je dva magnety) a ty otevíráme z pravé strany do úhlu až nějakých 120°, což samo o sobě stačí, ale přístup ke skříni z pravé strany je kvůli tomu o něco ztížen. Zde také máte možnost vidět již zmíněné plastové části, tedy dolní růžky a horní plochý panel. Veprostřed předního panelu pak máme také profilovaný perforovaný plech s logem firmy, jenž zlepšuje přístup čerstvého vzduchu k předním diskům a mechanikám. Nahoře je také viditelná část předních I/O portů. Na tu se podíváme níže.



Nejdříve si ale ukážeme, jak vypadá skříň s otevřeným panelem. Odshora až dolů se tato oblast skládá z devíti 5,25“ záslepek, které jsou vybaveny jemně perforovaným plechem a fungují tak jako jednoduché prachové filtry. Díky tomu, že jsou od sebe odděleny po jednom a je tedy možné je snadno odstranit, můžete si přední část CM Stackeru 830 nakonfigurovat v podstatě dle libosti.



Přední záslepky se odstraňují a instalují tak, že postranní hliníkové lišty nejdříve odklopíte a poté jednu po druhé záslepky po stranách stlačíte a vysunete ze skříně, což je operace na několik málo vteřin. Ihned poté máte přístup k mechanikám, diskům a přednímu ventilátoru. Za uspořádání pozic pro mechaniky a disky má tedy Cooler Master za jedna.


Vepředu zbývají ještě I/O porty. Ty jsou zde rozděleny na dvě oblasti, zaprvé jsou zde zcela nahoře nad dvířky dva oddělené USB2.0 porty, vstup pro mikrofon, výstup na sluchátka a konektor pro FireWire zařízení.



A potom zde máme coby součást horního panelu černý štítek s dalšími dvěma USB porty, tlačítky Reset a Power společně s LED indikující práci pevných disků. Tyto ovládací tlačítka jsou sice při umístění skříně na zemi velmi dobře přístupná, ale nejsou vůbec ‚kompatibilní’ s domácím zvířectvem a malými dětmi. Zvlášť tlačítko Power je se svou velikostí jasným adeptem na nechtěné vypnutí počítače a vůbec není chráněno nějakým zámkem. Musíme si tedy pomoci sami, třeba tím, že toto tlačítko vůbec zapojovat nebudeme a počítač budeme spouštět třeba přes klávesnici.


Pohled dále na horní panel odhaluje další perforaci v samém středu skříně. Pod ní je ukryta další pozice pro 120mm ventilátor, který je ale účinný spíše v tom případě, že máte ve skříni topící optické mechaniky. Jinak bohatě stačí, když má teplý vzduch volný prostor k samovolnému stoupání vzhůru. Na druhou stranu tu má ale i rozlitá káva volný prostor k protékání směrem dolů, takže na to je třeba si dávat veliký pozor.


A nakonec se podíváme na dno skříně. To, jak jsem již říkal, je sice od podlahy oddáleno hliníkovo-plastovým podstavcem, ale žádná pozice pro ventilátor se zde neskrývá, ono jich je zde více než dostatek i jinak, takže žádná škoda. Na co si ale musíme dávat pozor, je poškrábání podlahy, protože gumové podstavce jsou velmi nízké a při neopatrné manipulaci by ostré hliníkové okraje mohly natropit pěknou spoušť.