>
>
>
>
>
>
>
Čtyři chladicí věže v testu
20.9.2011, Jan Vítek, recenze
Tradiční výrobci procesorových chladičů neustále uvádějí na trh nové modely, ač tepelný výdej procesorů v posledních letech spíše stagnuje. Stojí tedy nové modely za pořízení, nebo jde pouze o oprášené staré chladiče uzpůsobené pro moderní sockety?
Kapitoly článku:
V dnešním testu se o vaši přízeň poperou modely pohybující se ve víceméně stejné cenové hladině, a to od firem Arctic (dříve Arctic Cooling), Cooler Master, Scythe a Xilence. Všechny mají společnou nejen onu cenovou hladinu, ale také provedení, neboť se ve všech případech jedná o věžovité modely s heatpipe, jejichž hliníková žebra profukuje vždy jeden velký ventilátor. Dříve, než se na ně podíváme, si ale něco řekneme o posledním vývoji na tomto poli.
V perexu jsem zmiňoval moderní sockety pro procesory. Je pravda, že v tomto roce jsme se dočkali nového LGA 1155 pro procesory Sandy Bridge na straně Intelu a AMD má nové hned dva sockety - AM3+ pro ještě stále nedostupné FX Series (Zambezi) a FM1 pro již naopak zaběhnutá APU A-Series. Ovšem ve všech třech případech jsou sockety kompatibilní s předchozími verzemi, takže pokud máte chladič pro LGA 1156, bude možné jej umístit i na LGA 1155 a to samé platí pro AM3 (AM2+) a pozdější AM3+ i FM1. V tomto ohledu výrobci tedy nemají co nabídnout.
Dále tu máme otázku výkonu chladičů, respektive tepelného výdeje procesoru, který ve specifikacích reprezentuje údaj TDP - Thermal Design Power. V minulosti to byly především procesory Pentium 4, které začaly potřebovat opravdu výkonné chlazení, což nastartovalo výrobu moderních chladičů vybavených heatpipe a v té době se bouřlivě vyvíjela i oblast vodního chlazení, i když ta byla a je spíše doménou overclockerů. Jenomže poté, co Pentia D dosáhla TDP 130 W, tato hodnota až na ojedinělé výjimky přestala růst a dnes to vypadá tak, že nejnovější a nejvýkonnější desktopové procesory AMD i Intel ji nepřekročí, ač nabídnou až 8 vysoko taktovaných jader. A to máme prosím nějakých šest let po příchodu procesorů Pentium D - Smithfield.
Co nás tedy nutí ke koupi nových chladičů? Upřímně řečeno, pokud váš dosavadní model pracuje dobře a nemá "vyčvachtaná" ložiska ventilátoru, v podstatě nic. To je nejspíše i důvod, proč se nás výrobci snaží zaujmout dalšími vlastnostmi. Tu je to přímý styk zploštělých heatpipe s heatspreaderem procesoru, což někteří výrobci povýšili na technologii (například Asus DirectCU), dalším způsobem je začleňování většího počtu heatpipe (klidně ve dvou "patrech") nebo snaha zaujmout divokými tvary a především se uplatňují také nové tvary lopatek ventilátorů.
- klikněte pro zvětšení -
Takové ventilátory obvykle slibují o desítky procent vyšší průtok vzduchu a naopak nižší hlučnost. Zde ale mohou výrobci velmi snadno hřešit na to, že běžní zákazníci jaksi nemají doma laboratorní vybavení na to, aby si mohli proklamovaný průtok vzduchu a hlučnost ověřit (nehledě na neznámé testovací podmínky, prostředí a metodiku). Ve výsledku si tak v podstatě mohou do specifikací napsat, co chtějí. A je také s podivem, že takoví renomovaní výrobci jako Papst nenabízí nic, co by se alespoň vzdáleně podobalo ventilátorům Enermax s "netopýřími" lopatkami, Cooler Master se zvlněnými lopatkami, Xigmatek s podobnými, Thermaltake s "motýlky" nebo i Noctua.
Noctua ostatně mánii s ohýbáním lopatek do různých tvarů v podstatě odstartovala, i když tato firma se zaštiťuje svou spoluprací s ÖIWV (rakouský institut zabývající se přenosy tepla a ventilátorovou technikou). A dle našich testů mají výsledné produkty odpovídající výsledky. Nicméně my se už zaměříme na dnes testované produkty, které si jako obvykle porovnáme s etalonem - Noctua NH-U12P, který nás doprovází již dlouho a nic neztrácí ze své atraktivity. Uvidíme, jak na tom bude dnes ve srovnání s chladiči, které jsou o cca 300 - 400 korun levnější:
Důležité je, že kromě podobných cen mají všechny tyto chladiče (a to včetně Noctua NH-U12P) stejně velké ventilátory, tedy 120mm modely, jež jsou usazeny klasicky před žebrovím a skrz to posílají proud vzduchu. Bude tedy možné je přímo srovnat při stejných otáčkách, což zajistí víceméně i stejnou hlučnost. Od moderních chladičů s cenou kolem 1000 Kč bychom totiž měli očekávat i kvalitní ventilátor, jehož ložiska nebudou nepříjemně šustit a motorky vrčet. Nyní se postupně podíváme na jejich provedení.
V perexu jsem zmiňoval moderní sockety pro procesory. Je pravda, že v tomto roce jsme se dočkali nového LGA 1155 pro procesory Sandy Bridge na straně Intelu a AMD má nové hned dva sockety - AM3+ pro ještě stále nedostupné FX Series (Zambezi) a FM1 pro již naopak zaběhnutá APU A-Series. Ovšem ve všech třech případech jsou sockety kompatibilní s předchozími verzemi, takže pokud máte chladič pro LGA 1156, bude možné jej umístit i na LGA 1155 a to samé platí pro AM3 (AM2+) a pozdější AM3+ i FM1. V tomto ohledu výrobci tedy nemají co nabídnout.
Dále tu máme otázku výkonu chladičů, respektive tepelného výdeje procesoru, který ve specifikacích reprezentuje údaj TDP - Thermal Design Power. V minulosti to byly především procesory Pentium 4, které začaly potřebovat opravdu výkonné chlazení, což nastartovalo výrobu moderních chladičů vybavených heatpipe a v té době se bouřlivě vyvíjela i oblast vodního chlazení, i když ta byla a je spíše doménou overclockerů. Jenomže poté, co Pentia D dosáhla TDP 130 W, tato hodnota až na ojedinělé výjimky přestala růst a dnes to vypadá tak, že nejnovější a nejvýkonnější desktopové procesory AMD i Intel ji nepřekročí, ač nabídnou až 8 vysoko taktovaných jader. A to máme prosím nějakých šest let po příchodu procesorů Pentium D - Smithfield.
Co nás tedy nutí ke koupi nových chladičů? Upřímně řečeno, pokud váš dosavadní model pracuje dobře a nemá "vyčvachtaná" ložiska ventilátoru, v podstatě nic. To je nejspíše i důvod, proč se nás výrobci snaží zaujmout dalšími vlastnostmi. Tu je to přímý styk zploštělých heatpipe s heatspreaderem procesoru, což někteří výrobci povýšili na technologii (například Asus DirectCU), dalším způsobem je začleňování většího počtu heatpipe (klidně ve dvou "patrech") nebo snaha zaujmout divokými tvary a především se uplatňují také nové tvary lopatek ventilátorů.
- klikněte pro zvětšení -
Takové ventilátory obvykle slibují o desítky procent vyšší průtok vzduchu a naopak nižší hlučnost. Zde ale mohou výrobci velmi snadno hřešit na to, že běžní zákazníci jaksi nemají doma laboratorní vybavení na to, aby si mohli proklamovaný průtok vzduchu a hlučnost ověřit (nehledě na neznámé testovací podmínky, prostředí a metodiku). Ve výsledku si tak v podstatě mohou do specifikací napsat, co chtějí. A je také s podivem, že takoví renomovaní výrobci jako Papst nenabízí nic, co by se alespoň vzdáleně podobalo ventilátorům Enermax s "netopýřími" lopatkami, Cooler Master se zvlněnými lopatkami, Xigmatek s podobnými, Thermaltake s "motýlky" nebo i Noctua.
Noctua ostatně mánii s ohýbáním lopatek do různých tvarů v podstatě odstartovala, i když tato firma se zaštiťuje svou spoluprací s ÖIWV (rakouský institut zabývající se přenosy tepla a ventilátorovou technikou). A dle našich testů mají výsledné produkty odpovídající výsledky. Nicméně my se už zaměříme na dnes testované produkty, které si jako obvykle porovnáme s etalonem - Noctua NH-U12P, který nás doprovází již dlouho a nic neztrácí ze své atraktivity. Uvidíme, jak na tom bude dnes ve srovnání s chladiči, které jsou o cca 300 - 400 korun levnější:
- Arctic Freezer 13 Pro Continuous Operation
- Cooler Master Hyper 612S
- Scythe Mugen 3
- Xilence M606
Důležité je, že kromě podobných cen mají všechny tyto chladiče (a to včetně Noctua NH-U12P) stejně velké ventilátory, tedy 120mm modely, jež jsou usazeny klasicky před žebrovím a skrz to posílají proud vzduchu. Bude tedy možné je přímo srovnat při stejných otáčkách, což zajistí víceméně i stejnou hlučnost. Od moderních chladičů s cenou kolem 1000 Kč bychom totiž měli očekávat i kvalitní ventilátor, jehož ložiska nebudou nepříjemně šustit a motorky vrčet. Nyní se postupně podíváme na jejich provedení.
