Čínské vozítko Yutu-2 stále žije, našlo v kráteru Měsíce prastaré horniny

Impaktní kráter South Pole–Aitken zabírá podstatnou část Měsíce, a to asi čtvrtinu na jeho odvrácené straně a zároveň jde o nejhlubší a nejstarší kráter, jaký na Měsíci najdeme. Vědci tak už dlouho předpokládají, že právě tam bychom mohli najít informace o tom, jaká je minulost našeho souputníka. Pochopitelně půjde o důkazy v podobě velice starých hornin. 

 

 

Yutu-2 tak měl za úkol ověřit i to, zda na takový materiál je možné na daném místě narazit a nyní objevil místo, kde je tento materiál pocházející z pláště Měsíce odhalen díky impaktům meteorů. S jistotou to ovšem zatím říci nejde, nicméně jde o materiál, který se od okolního všudypřítomného prachu jasně liší. 

 

Převažující teorie říká, že Měsíc byl vytvořen srážkou Země s menší planetou zvanou Theia a stejně jako Země byl zpočátku celý pokrytý oceánem z rozžhaveného magmatu. Než tento materiál zchladl, těžší prvky se ponořily hlouběji a na povrchu zůstaly lehčí. Uprostřed pak zůstaly horniny tvořící dnešní plášť Měsíce, který celý postupně vychladl na rozdíl od Země, jejíž roztavený vnitřek stále pohání geologické procesy, které postupně přetváří zemskou kůru a vynáší těžší prvky nahoru. V případě Měsíce tak můžeme najít materiál z pláště leda díky tomu, že ten byl vyvržen díky dopadu cizího tělesa, které dokázalo prorazit vrchní vrstvy. To se ale mohlo těžko stát nedávno, ale spíše před miliardami let, kdy byl Měsíc na povrchu už tuhý, ale plášť měl stále ještě roztavený. 

 

South Pole–Aitken - modrá barva ukazuje hloubku oproti okolnímu povrchu

 

Kráter South Pole–Aitken je už dle tohoto obrázku bezpečně tím nejníže položeným místem v širokém okolí. Ostatně sahá až do hloubky 8 km pod základní stanovenou hladinu, přičemž naopak nad ni vystupují červeně až bíle značená místa do výšky až 6,5 km nad danou hladinu. Ta jsou přitom nedaleko samotného kráteru, z čehož je vidět, že Měsíc má na řadě míst slušná převýšení. Ale to by Země měla také, kdybychom ji viděli bez vody v oceánech. 

 

Ve velkém kráteru můžeme najít také mnohé menší a právě v jednom z nich se díky spektroskopickému průzkumu našla dle očekávání zvýšená koncentrace olivínů a pyroxenů, zatímco mimo takové krátery je koncentrace výrazně nižší. To podporuje výše uvedenou teorii o vzniku Měsíce po srážce Země s jiným tělesem. Nicméně vědci si nyní budou muset ještě potvrdit, že daný materiál skutečně pochází z hlubin Měsíce a nebyl na něj dopraven později a odjinud. K tomu už ale bude nutné mít v ruce vzorky, které bude nutné teprve přivézt. 

 

Zdroj: Astronomy