Co si počít s rozlišením 4K?
17.10.2013, Pavel Kovač, anketa
Příchod monitorů s vysokým rozlišením se nezadržitelně blíží. Co ovšem na takovém monitoru budete moci vytvářet? Bude pro vás užitečný, nebo spíše vzniknou problémy? A komu je vlastně 4K rozlišení opravdu určeno?
4K je magická zkratka, která působí na podvědomí lidí. Většina běžných uživatelů pod ní vidí hlavně ostřejší obraz a velkou plochu na práci. První vychází z toho, že monitory nelze zvětšovat donekonečna, a tak se i 4K monitory ustálí na nějakých 32", a tudíž s velmi malým pixelem. Ve výsledku tedy budou takové monitory na úrovni tzv. "retina" displejů.
Velikost pixelu bude natolik malá, že jej lidským okem nemáme šanci vidět samostatně. Dochází tak k interpolaci v oku mezi několika sousedícími pixely. Díky tomu se sice můžeme obejít bez sofistikovaného vyhlazování písma a někdy i hran ve hrách, ale má to i svá úskalí. O nich jsme psali v článku "Svět má problém: jmenuje se Retina", a proto to dále nebudu rozebírat. Podíváme se ovšem na 4K rozlišení z trochu jiného soudku.
Pro běžnou práci stačí dvě okna vedle sebe
Podíváme se na tento problém z pohledu využitelnosti v programech a při běžné práci. Pokud provozujete klasickou kancelářskou práci, kde píšete texty, zadáváte účetnictví atp., pro vás 4K tak velký smysl mít nebude. Už z principu, že se stejně dokážete soustředit jen na pár věcí současně. To, že bude na monitoru 50 % zaplněno informacemi, o kterých ani nemáte potuchu, k čemu jsou, je opravdu k ničemu. K takové práci obvykle bohatě stačí obyčejný 23-24" FullHD monitor. Na něm si zobrazíte pohodlně dvě okna vedle sebe. Víc oken vedle sebe je obvykle zbytečných.
V kompozičním programu je 1920x1200 prostě málo
Co ovšem v případě, kdy potřebujete pracovat na něčem sofistikovanějším? Např. editace videa, resp. kompozice. Zde je 23-24" Full HD monitor prostě málo. Samozřejmě záleží na softwaru a na složitosti projektu, ale takový Nuke se spoustou nodů je doslova zabiják místa. Časem se tak na menším monitoru dostanete do fáze, kdy neustále zoomujete a ztrácíte přehled nad celým projektem. Většina času je pak věnována orientaci a zoomování. Produktivita jde tedy neuvěřitelně dolů. Pro tyto aplikace je nasazení velkých monitorů s vysokým rozlišením zkrátka opodstatněné. Problém je, že i dnes má většina profi uživatelů i několik 30" monitorů vedle sebe, a tak vlastně příchod 4K znamená pouze další dočasné odstranění přechodu z jednoho monitoru na druhý (rámečky). Není to tedy nic, na co by vysloveně čekali jako na spásu.
V předchozích dvou odstavcích jsme si představili dva zcela opačné tábory. Jeden běžného člověka, druhý profesionálního grafika. Jistým ultimátem by jistě byl např. letecký průmysl, kde velké monitory jsou již nějakou dobu používány na sledování letového provozu. To jsou ovšem odvětví, co jsou natolik specifická, že je raději vynecháme. Hodně zajímavá je ovšem situace pro masy. Tedy pro uživatele, co na počítačích pracují, hrají hry, čtou zprávy a sledují videa. Zkrátka "běžná práce". Těmto lidem obvykle stačí jakýkoli monitor a na větší monitor si pouze velmi rychle zvyknou a na návštěvě nadávají: "Jak můžeš na tak malém monitoru pracovat?" Přesto dokáží většinu práce zastat ve vlaku na mobilním telefonu, nebo tabletu. Není to samozřejmě jakákoli výtka, je to čisté konstatování chování společnosti.
Pro běžné lidi je velký monitor něco podobného, jako nový telefon. Ano, není to tak supercool, jako ukázat v hospodě, že telefon umí spustit benchmark s takovým a makovým výsledkem, ale pořád to má své kouzlo. A právě to kouzlo spoustu lidí dokáže přesvědčit o koupi nového monitoru. A díky těmto lidem má spousta profesionálů naději, že si brzo koupí monitor s vysokým rozlišením za slušnou cenu.
Kruh se nám uzavírá. Lidi, co potřebují velký monitor a z určitých důvodů na něj teď nemají, vlastně zachrání ego obyčejných uživatelů a marketing společností, co propaguje 4K jako něco, bez čeho nemůžete žít. V podstatě by se dalo říci, že profesionálové vždy vyhrají a běžní uživatelé jsou pouze prostředek, jak jejich výhru realizovat. Jsou to zkrátka pěšáci, co se dají jednoduše zmanipulovat a často i obětovat. Takto to funguje již několik generací a těžko na tom něco změníme.
Přesto je zde jedna odlišnost od prapůvodního vývoje počítačů. V době CRT monitorů byly velké monitory výsadou pouze profesionálů. Běžný uživatel na to zkrátka neměl dost financí. To je ovšem prvopočátek vývoje jakéhokoli produktu. Nejprve jsou počítače nasazeny pro vládu, postupně se dostanou mezi univerzity a profesionály a pak mezi běžné uživatele.
Nyní však počítač resp. monitor není nic nového. Je to zažitá věc, jako chleba a rohlíky. Není třeba zde nic moc utajovat a daleko lepší je vše vyzkoušet na mase běžných uživatelů, než s nejistým výsledkem vyvíjet produkt pouze pro profesionály. Jakmile se objeví něco nového než spotřební elektronika, celý koloběh se bude opakovat. Do té doby budou běžní uživatelé rozhodujícím článkem ve vývoji počítačů a rozlišení 4K je pouze dalším evolučním krůčkem.
Velikost pixelu bude natolik malá, že jej lidským okem nemáme šanci vidět samostatně. Dochází tak k interpolaci v oku mezi několika sousedícími pixely. Díky tomu se sice můžeme obejít bez sofistikovaného vyhlazování písma a někdy i hran ve hrách, ale má to i svá úskalí. O nich jsme psali v článku "Svět má problém: jmenuje se Retina", a proto to dále nebudu rozebírat. Podíváme se ovšem na 4K rozlišení z trochu jiného soudku.
Pro běžnou práci stačí dvě okna vedle sebe
Podíváme se na tento problém z pohledu využitelnosti v programech a při běžné práci. Pokud provozujete klasickou kancelářskou práci, kde píšete texty, zadáváte účetnictví atp., pro vás 4K tak velký smysl mít nebude. Už z principu, že se stejně dokážete soustředit jen na pár věcí současně. To, že bude na monitoru 50 % zaplněno informacemi, o kterých ani nemáte potuchu, k čemu jsou, je opravdu k ničemu. K takové práci obvykle bohatě stačí obyčejný 23-24" FullHD monitor. Na něm si zobrazíte pohodlně dvě okna vedle sebe. Víc oken vedle sebe je obvykle zbytečných.
V kompozičním programu je 1920x1200 prostě málo
Co ovšem v případě, kdy potřebujete pracovat na něčem sofistikovanějším? Např. editace videa, resp. kompozice. Zde je 23-24" Full HD monitor prostě málo. Samozřejmě záleží na softwaru a na složitosti projektu, ale takový Nuke se spoustou nodů je doslova zabiják místa. Časem se tak na menším monitoru dostanete do fáze, kdy neustále zoomujete a ztrácíte přehled nad celým projektem. Většina času je pak věnována orientaci a zoomování. Produktivita jde tedy neuvěřitelně dolů. Pro tyto aplikace je nasazení velkých monitorů s vysokým rozlišením zkrátka opodstatněné. Problém je, že i dnes má většina profi uživatelů i několik 30" monitorů vedle sebe, a tak vlastně příchod 4K znamená pouze další dočasné odstranění přechodu z jednoho monitoru na druhý (rámečky). Není to tedy nic, na co by vysloveně čekali jako na spásu.
V předchozích dvou odstavcích jsme si představili dva zcela opačné tábory. Jeden běžného člověka, druhý profesionálního grafika. Jistým ultimátem by jistě byl např. letecký průmysl, kde velké monitory jsou již nějakou dobu používány na sledování letového provozu. To jsou ovšem odvětví, co jsou natolik specifická, že je raději vynecháme. Hodně zajímavá je ovšem situace pro masy. Tedy pro uživatele, co na počítačích pracují, hrají hry, čtou zprávy a sledují videa. Zkrátka "běžná práce". Těmto lidem obvykle stačí jakýkoli monitor a na větší monitor si pouze velmi rychle zvyknou a na návštěvě nadávají: "Jak můžeš na tak malém monitoru pracovat?" Přesto dokáží většinu práce zastat ve vlaku na mobilním telefonu, nebo tabletu. Není to samozřejmě jakákoli výtka, je to čisté konstatování chování společnosti.
Výhra profesionálů, grafiků a podobné pakáže
Pro běžné lidi je velký monitor něco podobného, jako nový telefon. Ano, není to tak supercool, jako ukázat v hospodě, že telefon umí spustit benchmark s takovým a makovým výsledkem, ale pořád to má své kouzlo. A právě to kouzlo spoustu lidí dokáže přesvědčit o koupi nového monitoru. A díky těmto lidem má spousta profesionálů naději, že si brzo koupí monitor s vysokým rozlišením za slušnou cenu.
Kruh se nám uzavírá. Lidi, co potřebují velký monitor a z určitých důvodů na něj teď nemají, vlastně zachrání ego obyčejných uživatelů a marketing společností, co propaguje 4K jako něco, bez čeho nemůžete žít. V podstatě by se dalo říci, že profesionálové vždy vyhrají a běžní uživatelé jsou pouze prostředek, jak jejich výhru realizovat. Jsou to zkrátka pěšáci, co se dají jednoduše zmanipulovat a často i obětovat. Takto to funguje již několik generací a těžko na tom něco změníme.
Přesto je zde jedna odlišnost od prapůvodního vývoje počítačů. V době CRT monitorů byly velké monitory výsadou pouze profesionálů. Běžný uživatel na to zkrátka neměl dost financí. To je ovšem prvopočátek vývoje jakéhokoli produktu. Nejprve jsou počítače nasazeny pro vládu, postupně se dostanou mezi univerzity a profesionály a pak mezi běžné uživatele.
Nyní však počítač resp. monitor není nic nového. Je to zažitá věc, jako chleba a rohlíky. Není třeba zde nic moc utajovat a daleko lepší je vše vyzkoušet na mase běžných uživatelů, než s nejistým výsledkem vyvíjet produkt pouze pro profesionály. Jakmile se objeví něco nového než spotřební elektronika, celý koloběh se bude opakovat. Do té doby budou běžní uživatelé rozhodujícím článkem ve vývoji počítačů a rozlišení 4K je pouze dalším evolučním krůčkem.
