EU chce internetovou neutralitu, navrhovaná pravidla tomu trochu odporují
23.10.2015, Milan Šurkala, aktualita
Orgány EU chtějí zavést internetovou neutralitu, což je chvályhodný počin. Navrhovaná pravidla ale v některých bodech jdou spíše proti tomuto závazku, než že by jej měla podpořit. Např. zero rating je podle toho pro neutralitu v pořádku.
Již příští úterý 27. října se bude hlasovat o internetové neutralitě v EU. To znamená, že každému má být umožněno připojení k internetu bez toho, aby někdo omezoval určité typy služeb. Všechny služby tedy musí být přenášeny stejně bez nějakých priorit nebo naopak zpomalování (jak se např. dělo v různých zemích pro P2P sítě). Nemělo by přicházet v úvahu ani žádné blokování nebo zvýhodňování za poplatky. Potud tedy vše v pořádku. Výjimkou z tohoto pravidla může být blokování nelegálního obsahu nebo např. bezpečnostních hrozeb (viry, síťové útoky).
Nicméně je zajímavé, že ačkoli se v návrhu hovoří o rovnocennosti všech služeb, zavádí se rovněž pojem specializované služby, jako je např. IPTV, videokonference, telemedicína nebo automatické řízení. Ty vyžadují kvalitnější připojení a návrh říká, že i když by se to tak mohlo zdát, tyto služby nevytváří dvouvrstvý internet, protože nesmí dojít k tomu, aby jejich provoz ohrozil standardní otevřený Internet. Mají být možné jen tam, kde standardní Internet dokáže pokrýt své vlastní potřeby a infrastruktura zvládne pojmout i tyto specializované služby navíc.
Tudíž se na jednu stranu zakazují "pomalé" a "rychlé" linky, na druhou stranu se mluví o službách, které budou moci běhat kvalitněji, pokud k tomu bude prostor. Tedy vlastně možnost rychlých linek připouští, pokud to infrastruktura dovolí a někdo si prosadí svůj provoz jako "specializovaný". V zásadě bych sice nesdílel až tak výraznou všeobecnou hysterii o dvouvrstvém internetu, neboť otevřený internet by stále měl být zachován, každopádně požadavek "všechny služby musí být obslouženy stejně" očividně je v jednom návrhu vyžadován a současně i popřen.
V podstatě podobně je na tom i nechání zero ratingu jako legálního prostředku. Zero rating znamená, že se vybrané služby nepočítají do datových přenosů u poskytovatelů internetu. Pokud tedy poskytovatel internetu nabízí např. cloudovou službu, nemusí počítat přenosy na svůj cloud, ale už může započítat přenos těch samých dat na cloud jako je Google Drive, OneDrive nebo Dropbox. Uživatel je tak tlačen k využití služeb poskytovatele a opět to odporuje požadavku na stejné chování pro všechny služby.
Znevýhodňuje to ostatní služby, které mohou (ale nemusí) být lepší, jenže kvůli této politice jsou pro uživatele dražší (musí platit za přenosy, které má zdarma u jiné služby). Ve výsledku tedy služby sice nejsou zpomalovány nebo blokovány, zakazuje se připlácení za kvalitnější služby, ale stále je umožněno jeden a tentýž provoz (např. upload na cloud) cenově diferencovat a uměle tak zvýhodňovat služby internetových poskytovatelů na úkor ostatních.
Zdroj: arstechnica.com, theinquirer.net
Nicméně je zajímavé, že ačkoli se v návrhu hovoří o rovnocennosti všech služeb, zavádí se rovněž pojem specializované služby, jako je např. IPTV, videokonference, telemedicína nebo automatické řízení. Ty vyžadují kvalitnější připojení a návrh říká, že i když by se to tak mohlo zdát, tyto služby nevytváří dvouvrstvý internet, protože nesmí dojít k tomu, aby jejich provoz ohrozil standardní otevřený Internet. Mají být možné jen tam, kde standardní Internet dokáže pokrýt své vlastní potřeby a infrastruktura zvládne pojmout i tyto specializované služby navíc.
Tudíž se na jednu stranu zakazují "pomalé" a "rychlé" linky, na druhou stranu se mluví o službách, které budou moci běhat kvalitněji, pokud k tomu bude prostor. Tedy vlastně možnost rychlých linek připouští, pokud to infrastruktura dovolí a někdo si prosadí svůj provoz jako "specializovaný". V zásadě bych sice nesdílel až tak výraznou všeobecnou hysterii o dvouvrstvém internetu, neboť otevřený internet by stále měl být zachován, každopádně požadavek "všechny služby musí být obslouženy stejně" očividně je v jednom návrhu vyžadován a současně i popřen.
V podstatě podobně je na tom i nechání zero ratingu jako legálního prostředku. Zero rating znamená, že se vybrané služby nepočítají do datových přenosů u poskytovatelů internetu. Pokud tedy poskytovatel internetu nabízí např. cloudovou službu, nemusí počítat přenosy na svůj cloud, ale už může započítat přenos těch samých dat na cloud jako je Google Drive, OneDrive nebo Dropbox. Uživatel je tak tlačen k využití služeb poskytovatele a opět to odporuje požadavku na stejné chování pro všechny služby.
Znevýhodňuje to ostatní služby, které mohou (ale nemusí) být lepší, jenže kvůli této politice jsou pro uživatele dražší (musí platit za přenosy, které má zdarma u jiné služby). Ve výsledku tedy služby sice nejsou zpomalovány nebo blokovány, zakazuje se připlácení za kvalitnější služby, ale stále je umožněno jeden a tentýž provoz (např. upload na cloud) cenově diferencovat a uměle tak zvýhodňovat služby internetových poskytovatelů na úkor ostatních.
Zdroj: arstechnica.com, theinquirer.net
