Evropská Gaia poskytla dosud největší a nejdetailnější mapu vesmíru

ESA tak díky satelitu Gaia vytvořila s pomocí již třetího jeho souboru dat dosud největší mapu a zároveň katalog relativně blízkých hvězd, což se tak týká především naší Galaxie zvané Mléčná dráha. S vysokou přesností zde byla změřena pozice téměř 1,7 miliardy hvězd (a celkem téměř 2 miliardy objektů), což je zároveň bohatý zdroj pro astronomy, kteří už na něm založili na 50 vědeckých studií. 

 

 

Satelit Gaia sleduje vesmír pomocí svých dvou optických teleskopů z 2. libračního bodu Země (L2), do nějž před několika měsíci přiletěl také často diskutovaný Webbův teleskop americké NASA. Pro určení vzdálenosti hvězd se používá paralaxa, čili úhel, o který se sledovaný objekt posune mezi krajními body sledování. A že je L2 daleko za Zemí směrem od Slunce, má Gaia v tomto ohledu lepší podmínky, než kdyby byla umístěna přímo u Země a zvláště v případě těch bližších hvězd dokáže určit jejich vzdálenost, a tedy i polohu s vysokou přesností. A nejde jen o polohu, neboť díky dlouhodobému sledování bylo možné v případě více než 1,3 miliardy hvězd určit také jejich pohyb. 

 

 

Jak také ukazuje infografika Evropské vesmírné agentury, nejde tu pouze o hvězdy. V rámci naší galaxie to jsou také exoplanety, mezihvězdný materiál a pak i viditelné objekty pohybující se uvnitř naší Sluneční soustavy (Transneptunická tělesa - TNO, asteroidy v Hlavním pásu planetek), nebo pak naopak cca 2 miliony vzdálených kvasarů a přibližně tři miliony galaxií. 

 

A aby toho nebylo málo, Gaia získala také dost informací o chemickém složení sledovaných objektů, jejich teplotě, a tedy i o tom, v jakém období svého života se zhruba nacházejí. To pak lze interpretovat různými způsoby, jak ukazuje první obrázek se třemi mapami okolního vesmíru. Ta první ukazuje radiální rychlost objektů, druhá pak radiální rychlost kombinovanou s rychlostí v prostoru, třetí se týká mezihvězdného prachu a poslední pak chemického složení. 

 

 

Ani to není vše, Gaia spatřila také jevy, které lze nazvat slovem hvězdotřesení, což ani neměla v popisu práce. Takové jevy si můžeme představit prostě jako značné narušení jinak klidného povrchu hvězd včetně obrovských tsunami.

 

 

Nyní je tak na astronomech, aby se ponořili do nově zpřístupněných dat a zjistili více o naší soustavě, galaxii či ještě vzdálenějším vesmíru.