
Laserové paprsky mají několik výhod i nevýhod, které je nutné vyřešit. Z výhod můžeme zmínit to, že světlo není licencováno jako např. rádiové vlny. Další výhodou je nižší riziko kolize s dalšími sítěmi, neboť narozdíl od víceméně nesměrovaných Wi-Fi sítí se laserové paprsky budou šířit pouze jedním směrem. To je ale zároveň problémem. Laserový paprsek má tendenci se při přenosu rozcházet a je nutné jej tedy precizně zaostřovat, aby zůstal dostatečně koncentrovaný. Aby bylo možné dosáhnout vysokých rychlostí, musí být detektory velmi malé (hovoříme o řádu čtverečních milimetrů), což zase na druhou stranu bude těžší trefit tenkým paprskem. Vyžaduje se také přímá viditelnost.
Connectivity Lab od Facebooku se nicméně povedlo vytvořit rychlý, ale přitom relativně velký detektor těchto paprsků. Má totiž snímací plochu dost velkých 126 čtverečních centimetrů, přitom ale byli vědci schopni dosáhnout rychlosti až 2,1 Gbps. Detektor je tvořen soustavou plastových optických vláken, která absorbují modré světlo a postupně při posílání světla dál jej emitují jako zelené. Ze všech vláken se pak světlo společně pošle do fotodiody. Vědci věří, že při přechodu na infračervené spektrum budou moci rychlost ještě zvýšit, k čemuž jim dále dopomůže i to, že toto světlo není viditelné lidskému oku a lze tedy zvětšit světelný výkon laseru.
Zdroje: techtimes.com, osapublishing.org, computerworld.com, extrahw.com