Fortum spustil recyklaci černé hmoty z akumulátorů ve Finsku, získá z ní 95 % materiálů

Recyklace lithiových akumulátorů už dávno není něčím neexistujícím. Prozatím se ale děje v malém měřítku. Po Evropě stojí už několik recyklačních center, které se zabývají prvním krokem recyklace, tedy rozmontováním akumulátorů (výsledkem je např. recyklovaný hliník) a extrahováním tzv. černé hmoty, což je směs lithia, manganu, kobaltu, niklu, případně dalších materiálů, které tvoří základ chemické části akumulátoru. To ale ještě není konec, protože je potřeba z této směsi dále vyextrahovat jednotlivé materiály, aby se s jejich pomocí daly vyrobit nové akumulátory. Toto se doposud děje (alespoň co se Evropy týče) jen v omezené míře v menších pilotních provozech, ale např. v případě amerického Applu už jde o standardní proces a podíl recyklovaných materiálů v nových bateriích telefonů a dalších mobilních zařízení se stále zvyšuje. Společnost Fortum nicméně postavila ve finském městě Harjavalta největší evropské recyklační centrum pro 2. fázi recyklace akumulátorů, tedy zpracovávání černé hmoty.

 

 

Spolupracuje např. i s nedávno otevřeným centrem Fortumu v Kirchardtu v Německu, kde dochází k 1. fázi procesu, rozmontovávání akumulátorů a extrakci černé hmoty, která se pak zpracuje ve Finsku. Toto německé centrum má však kapacitu jen 3000 tun akumulátorů ročně, což odpovídá vyšším tisícům elektromobilů. Pokud jde o finské centrum, to dokáže s pomocí hydrometalurgického procesu získat z černé hmoty zpět asi 95 % materiálů. Pokud se k tomu započte i první fáze, dokáže se zrecyklovat asi 80 % akumulátoru. Připomeňme ještě, že Evropská unie hodlá vyžadovat od roku 2026 určité podíly recyklovaných materiálů, jako jsou kobalt, nikl nebo lithium.

 

Paradoxním problémem je to, že se nepotýkáme s neschopností účinně recyklovat, jako spíše s tím, že není moc co recyklovat. Výroba nových elektromobilů je o dva řády vyšší než počet těch vyřazených, které byly vyrobeny před nějakými 10-15 lety. Poměrně dlouho tak musíme počítat s tím, že recyklace bude jen maličké plivnutí do oceánu. Tehdejší výroba tvoří zhruba necelá 2 % toho, co vyrábíme dnes. V roce 2012 bylo prodáno 130 tisíc elektromobilů, v roce 2022 zhruba přes 7 milionů, nepočítáme-li plug-in hybridy. Uvážíme-li, že tehdejší elektromobily měly mnohem menší akumulátory než ty dnešní, recyklace patrně nepokryje ani 1 % potřeby. Toto číslo může být výraznějším činitelem až v době, kdy se oba počty elektromobilů (nově vyrobených a vyřazených) srovná, tedy až poté, co dosáhneme plné elektromobility (řekněme 90%+ vozového parku). Pokud chce Evropa zakázat prodej spalovacích aut v roce 2035, plné elektromobility by mohly různé země dosahovat někde kolem let 2050-2055 (nepočítáme-li evropské výjimky, které chtějí tento ban zavést ještě dříve).

 

Zdroj: fortum.com