Core i3-4150: nejlevnější svého druhu
30.6.2014, Jan Vítek, recenze
Intel nám zaslal k vyzkoušení zbrusu nový procesor Core i3-4150, který patří do generace Haswell Refresh a i když ve své řadě nestojí nejníže, byla mu stanovena nejnižší cena. Může tedy jít o vhodnou volbu pro domácí počítač.
Kapitoly článku:
Haswell Refresh a 9 Series
Procesory Intel představené pod označením Haswell Refresh tvoří jakýsi předvoj pro očekávané procesory generace Broadwell, a proto nejde o čipy představující novou generaci. Procesory Haswell jsou 4. generací Core, Broadwell budou 5. generací, a Haswell Refresh jsou tak brány jako 4,5. generace, jež nepřináší ani významné změny architektury a ani pokročilejší výrobní proces. Ten nás čeká až s procesory Broadwell, jež mají dle strategie tick-tock posloužit k nástupu 14nm výrobní technologie, která pak bude již odladěná k dispozici pro výrobu procesorů Skylake.
Takový je plán, ale nyní si už všímejme toho, co je aktuální. Je to především nová řada čipových sad Intel 9 Series, která je známá také pod označením Wildcat Point. Pokud nepočítáme chystanou sadu X99 pro procesory Haswell-E určené platformě HEDT (High-End Desktop Computing), máme tu pouze dvě sady aktuální série, zatímco do 8 Series patří celkem šest čipových sad. Intel se tedy rozhodl nabídku značně zjednodušit, což je jen dobře, však i nové dvě sady, Intel Z97 a H97, se od sebe moc neliší.
Jak ukazuje uvedená tabulka, pak pokud jde o rozdíly, které mají zajímat nás jako uživatele a majitele základní desky s H97 nebo Z97, jsou ve specifikacích pouze čtyři. Sada Z97 má výhodu v tom, že umožní rozdělení linek rozhraní PCI Express 3.0 mezi dva nebo i tři sloty PCI Express x16. Dále nám umožní přetaktování procesorů, i když to je na deskách Asus s čipsety Hxx také možné, ale neoficiálně. Na druhou stranu zase nepodporuje technologie Intel Small Business Advantage, což jsou v podstatě aplikace určené pro zabezpečení a zvýšení produktivity. Patří mezi ně Data Backup and Restore pro zálohování dat, PC Health Center dodávající přehled o kondici počítače nebo Software Monitor sledující běh aplikací i jejich případné napadení.
USB Blocker zaměstnavateli umožní získat kontrolu nad využitím USB portů, aby zaměstnanci případně nemohli zapojovat vlastní USB disky, čímž by mohli ohrozit podniková PC. Energy Saver poslouží k plánování běhu PC, takže ta můžeme plánovaně zapínat i vypínat a nakonec je tu známý Wireless Display, čili Intel WiDi pro bezdrátový přenos obrazu pomocí Wi-Fi.
Nakonec je tu Dynamic Storage Accelerator podporovaný pouze sadou Z97. Ten má za úkol zvýšit výkon SSD pomocí "dynamických úprav správy napájení systému, což přinese až 15% zvýšení výkonu". Dle provedených testů je ale dopad této funkce jen minimální a v podstatě zanedbatelný. Existují ale také testy ukazující na nárůst výkonu týkajícího se IOPS (4K), ale pouze některých modelů SSD, jako je Samsung 840 Pro.
Co nového ale přinesly čipové sady Intel Z97 a H97 v porovnání s předchozí generací? Moc toho není. Začít můžeme technologií Intel Device Protection s Boot Guard, která sem pronikla z podnikové sféry a slouží k ochraně boot blocku před malwarem, přičemž může, ale nemusí spolupracovat s čipem TPM.
Dále tu máme krom podpory nových procesorů Haswell Refresh včetně Devil's Canyon a budoucích Broadwell už jen nabídku nových rozhraní. Mezi ta patří jednak slepenec SATA Express a pak elegantnější rozhraní M.2. SATA Express můžeme vidět jako tak trochu nouzové řešení nízké propustnosti rozhraní SATA 6 Gbps, které moderním SSD již dlouho nedostačuje. Není to tedy elegantní řešení, však namísto jednoho datového konektoru jsou zapotřebí hned tři, kvůli čemuž se mohutnost celkového rozhraní celkově blíží starému Paralel ATA. I kvůli tomu moderní základní desky nabízí snad ve všech případech pouze jedno takové rozhraní, a to i proto, že jedno zapojené rozhraní se SATA Express zabere dva porty SATA. Nicméně v dnešní době je nabídka SSD s rozhraním SATA Express velmi malá (na našem trhu v podstatě ani neexistuje) a ceny nejsou nízké, takže jedno rozhraní v podstatě stačí.
To však neplatí pro SSD formátu M.2, která jsou na trhu již rozšířená a jejich výhodou jsou malé rozměry a komunikace s využitím dvou linek PCI Express 2.0. Díky nim je teoretický strop přenosové rychlosti na 1 GB/s, což dává reálných cca 850 MB/s. Nicméně dnes dostupná M.2 SSD nabízí přenosové rychlosti, které odpovídají spíše rozhraní SATA 6 Gbps, takže končí na nějakých 550 MB/s.