Gigabyte Aorus FO48U: obří 120Hz 4K OLED pro hráče

Monitor pochopitelně nemusí sloužit jen a pouze pro hraní a konzumaci obsahu (např. přehrávání videa). Nyní se podíváme, jak je na tom v oblasti práce, tedy jak se chová v prostředí operačního systému nebo při některých úlohách.

 

Zde pochopitelně hodně záleží na zvoleném obrazovém režimu, přičemž osobně bych pro Windows (nebo jiné OS) doporučil asi režim Standard nebo pro ty, kteří chtějí využít monitor pro náročnější grafickou práci, režim sRGB. Ten je typicky poněkud studenější a barevně málo saturovaný, takže si sice neužijete tolik kontrastu displeje OLED, na druhou stranu nabídne dobré prokreslení v celém spektru barev a jasů (netíhne tolik k podpalům a přepalům).

 

Monitor je 10bitový, což může ocenit nejeden uživatel. Monitor nemá přímo režim pro barevný prostor pro Adobe RGB nebo DCI-P3, nicméně pokud si některé z režimů rozkliknete do detailu, můžete jim přiřadit jeden z barevných prostorů sRGB, Adobe RGB nebo DCI-P3 (např. v režimu Movie). I přes totožné nastavení ale sRGB dává trochu jiný obraz než třeba Movie v sRGB. Pochopitelně počítejte s tím, že jakmile využijete přednastavený barevný prostor, kromě jasu už nic jiného nenastavíte. Při aktivaci sRGB tak můžete upravit jedinou věc, jas. Pochopitelně sRGB funguje i ve hrách a umožňuje např. aktivaci Adaptive Sync, nicméně Aim Stabilizer nebo Black Equalizer se u sRGB zapnout nedají.

 

 

Pozorovací úhly jsou pochopitelně velmi solidní, nicméně pokud budete sedět před monitorem tak blízko jako já (nemám delší stůl), určitě si všimnete toho, že zatímco prostředek dává neutrální barvy, směrem k rohům se obraz stává více azurovým (prostředek pak působí tepleji). Pochopitelně, pokud si zajistíte doporučenou vzdálenost mezi vámi a monitorem, toto se neprojeví a barvy budou působit neutrálně po celé ploše.

 

Zejména v prostředí operačního systému vás asi překvapí něco, čemu se říká ABL (Automatic Brightness Limiter). To, že se zde setkáme s ABL, jde vidět už ze specifikací, kde je obrovský rozdíl mezi maximálním jasem (800-900 cd/m² na 3 % plochy) a typickým (135 cd/m²). To znamená, že malá ploška umí svítit opravdu velmi jasně, ale celoplošně monitor nedosahuje takového jasu. Vidět to jde např. při zvětšování okna. Malé bílé okno svítí velmi jasnou bílou barvou, ale jak ho zvětšujete, jas se viditelně snižuje a celoplošnou bílou z monitoru nedostanete. Je to taková nevýrazná slabě šedivá barva (vzhledem k obrovské ploše to svítí i tak dost, ale změny jasu v závislosti na množství světlých ploch jsou poněkud nepříjemné). Pokud je skok v jasu náhlý (např. otevření nového okna proti tmavému pozadí), změna jasu monitoru je okamžitá a nedochází k postupnému ztmavování (okno se už otevře šedivé).

 

Ukázka projevů ABL (Automatic Brightness Limiter). Sledujte jas bílých ploch s tím, jak se mění množství světlého obrazu.

 

Zajímalo mě tedy, jak se toto projeví např. u filmů. Skutečnost je lepší, než by se dalo čekat. Zatímco v OS si toho všimnete snadno a často, u filmů vzhledem ke střihům jen výjimečně. Málokdy se totiž scéna v rámci jednoho střihu jasově příliš odlišuje a při novém střihu je nová scéna zobrazena už s upraveným jasem podle maximálního výkonu monitoru (takže nevíte, zda měla být světlejší nebo tmavší). Prošel jsem spoustu trailerů a ABL jde trochu vidět např. v takových scénách, kdy se do tmavé místnosti otevírají dveře plné světla a s otevíráním dveří toto světlo pomalu "šedne", jak vzrůstá množství světlé barvy ve scéně. Případně při záběru s přechodem z tmavých budov na světlou přepálenou oblohu, která postupně přechází z bílé na jemně šedivou. Jinak si toho asi nevšimnete.

 

 

Aktivace HDR režimu v prostředí OS jas při velké bílé ploše nezvýší, v malých ano (ABL tak spíše ještě zesílí). Pokud vezmu jako základ nejjasnější malou bílou plochu v SDR, pak celoplošná bílá sníží jas o 1,7 EV (měřeno fotoaparátem). Celoplošná bílá má stejný jas i v HDR. Je zde ale jeden rozdíl, nejjasnější bílá (tedy ta na malé ploše) v HDR je o 1/3 EV jasnější než v SDR. HDR režimy dovolují nastavit jas a jiné parametry jen v režimech "HDR Game" a "HDR Vivid". Nejde to v klasickém HDR (které je jinak asi nejlepším HDR režimem pro použití v prostředí OS) a "HDR HLG".

 

Po prvotním zapnutí monitoru budete kvůli odlišné pixelové matici (RGBW) pravděpodobně potřebovat vyladit písmo (ClearType), jinak se může stát, že písmena budou mít barevné artefakty (např. z jedné strany bude končit červeným okrajem). I když se mi podařilo dosáhnout toho, aby se písmena netřepila (s pomocí makro fotoaparátu v telefonu), u kreslení vektorové grafiky, ikonek a podobně jsem pořád viděl nepříjemné barevné kontury.

 

Pokud chcete FO48U používat i pro práci, počítejte s tím, že dlouho zapnutý monitor bude chtít aktivovat funkce pro zvýšení životnosti a snížení rizika vypalování pixelů. Pro hraní to obvykle nebude problém (jak nedávno ukázal jeden youtuber), pro trvale zobrazené uživatelské rozhraní operačního systému (např. spodní lišta Start ve Windows) by to už mohl být problém. Monitor tak má technologii APCS (Auto Prevention Compensation System), který po 4 hodinách provozu a jeho vypnutí spustí 5minutovou sekvenci obnovování kondice monitoru (ten se tváří jako vypnutý a dole bliká bílá dioda). Po 1500 hodinách má nastoupit AOCS (Auto Organic Compensation System), který má trvat dokonce hodinu, toto jsem ale nezažil. Obojí lze vyvolat i manuálně z OSD monitoru.

 

Sám monitor se snaží ochránit i tím, že po 5 minutách klidu snižuje jas o 30 %, po 10 minutách o 50 % a po 15 minutách se sám vypne. Dělá to na základě detekce výraznějších změn v obraze, takže pokud se na obrazovce toho příliš nemění (píšete dlouhý mail, chatujete v Messengeru a podobně, kdy se např. neroluje obraz v prohlížeči), obraz může při práci ztmavnout. Hodně záleží na tom, co děláte. Mně se to za dva týdny testování při práci nestalo, aby to pak jiný den udělal monitor hned několikrát, protože jsem pracoval se statičtějším obrazem v rámci jedné aplikace. Při surfování na internetu se s tím asi nesetkáte, naopak dlouho přemýšlející programátory toto potká asi častěji.

 

Funkce jako posun pixelů nebo ztmavování log tu ale nenajdete. Co se mi moc nezamlouvalo, je to, že s obrazem se umlčí i zvuk. Pokud tedy přehráváte třeba hudbu a monitor vypne obraz, přijdete i o audio.

 

 

Aorus FO48U nabídne funkci KVM Switch, která umožňuje připojit dva počítače k jednomu monitoru a oba ovládat pomocí jedné klávesnice a jedné myši (ne současně). Funguje to jednoduše. Klávesnici a myš připojíte do USB-A portů monitoru. Oba počítače připojíte příslušnými kabely pro obraz (např. DP nebo HDMI) a oba také spojíte s monitorem USB kabelem (jeden musí mít koncovku USB-B, druhý USB-C). Monitoru akorát musíte říci, který počítač je připojen kterým kabelem (tedy jaká je kombinace obrazových vstupů a typu USB kabelu).

 

Pak už si ideálně vytvoříte klávesovou zkratku v OSD Sidekick nebo pro funkční tlačítko dálkového ovladače a snadno se přepínáte mezi počítači. Ze začátku jsem s tím měl poněkud problém a jednomu počítači se moc nechtělo komunikovat s monitorem, ale později si to nějak "sedlo". Důležité je pamatovat na to, že dlouho nepoužívaný počítač se obvykle uspí, takže do monitoru neposílá obrazový vstup. Monitor tak při přepnutí na druhý počítač toto PC "nevidí" a přepne se zpět na původní. Je dobré tak pomačkat pár kláves, abyste druhé PC probudili v momentě, kdy mu monitor zkouší předat řízení (obrazu a ovládání), ono poslalo obraz do monitoru a ten tak zůstal na druhém vstupu.

 

 

Další užitečnou věcičkou může být PIP/PBP, tedy na jednom monitoru vidíte výstup z obou počítačů zároveň. Na tomto obrázku je PBP, kdy vlevo vidíte můj pracovní počítač, vpravo je herní notebook. I zde je občas docela legrace to rozchodit, aby si monitor poradil s oběma vstupy zároveň, ale podařilo se. V monitoru (nebo v OSD Sidekick) si vyberete druhý vstup, můžete vstupy přehodit (zleva doprava a zpět) a také si vybrat, který počítač bude posílat zvukový vstup.

 

Nelze ovládat oba počítače současně (myš se zasekne na rozhraní obou oken), ale v menu si lze vybrat, který počítač má monitor ovládat (USB Control). Tímto se lze efektivně přepínat mezi oběma počítači a díky připojení klávesnice a myši do monitoru to zvládnout s jedním setem ovladačů. Problémem je, že na přepínání ovládání neexistuje žádná klávesová zkratka v OSD Sidekick a ani to nelze přiřadit na tlačítko na ovladači jako KVM Switch.