Gigabyte GA-G1975X - první vlaštovka s i975X

Gigabyte tuto základní desku oficiálně uvedl už 31.10.2005, čímž si zajistil prvenství v uvedení čipové sady i975X do praxe. Kromě toho jde o první vlaštovku nové produktové řady tohoto výrobce s označením G1-Turbo, která bude zaměřována pro počítačové nadšence, ladiče výkonu a tedy zejména i hráče. U těchto modelů by měl být kladen důraz na možnosti přetaktování - tedy na dosažení pokud možno co nejvyššího výkonu.

Napadá mě přirovnání ke stejně zaměřené sérii Fatal1ty od společnosti Abit. Jak dále uvidíte, zaměření není jediným společným jmenovatelem. Tento model se vyznačuje obdobným systémem chlazení jako tomu bylo dříve v případě OTES od Abitu (plastové tunely jimiž za pomoci malých ventilátorů docházelo k proudění vzduchu a tím k aktivnímu chlazení součástek kolem procesoru), než přešel na Silent OTES využívající princip Heat-pipe (který se zaměřuje jen na chlazení čipové sady - avšak s nulovou hlučností, což je značné plus).


Krabice + příslušenství


Příslušenství je zde tvořeno 5 datovými kablíky Serial ATA, dvěmi rozdvojkami a zároveň redukcemi napájení z klasického Peripheral Power na Serial ATA, jednou rozdvojkou napájení s konektory Peripheral Power, jedním 80-ti žilovým IDE a jedním FDD kabelem. Výčet zakončuje záslepka I/O konektorů, bracket s dvěma porty USB a dvěma porty FireWire (jeden standardní a druhý mini), bracket s audio konektory k SoundBlaster Live! 24-bit a 2 brackety s dvěma porty USB.


Nechybí samozřejmě ani manuál včetně instalačního CD a diskety s ovladači pro RAID. Navíc je zde možné nalézt SLI můstek (což naznačuje, že výrobce tak nějak dopředu počítá s podporou SLI režimu pro čipovou sadu i975X) a mezičlánek pro vyvedení dvou SATA konektorů ze skříně ven (společně s jedním molex konektorem Peripheral Power).


Gigabyte GA-G1975X v celé své kráse

Začněme jako obvykle osazením desky. Přestože rozmístění jednotlivých konektorů je v naprostém pořádku (smysluplně u okraje desky), tak mnohé může hned na první pohled zarazit umístění PCI slotů. Nejenže jsou pouze dva, navíc jsou ale hned pod primárním slotem PCIe x16 a použitelnost toho prvního je tedy v případě energeticky náročnější karty s rozměrným chladičem v podstatě znemožněna. Tato deska je mířena pro takové uživatele, kteří by jen opravdu stěží vlastnili nějaký low-endový grafický čip s miniaturním chlazením, jež by nezasahovalo do prostoru nad prvním PCI slotem (a pokud by nebyly problémem rozměry chladiče v případě jednoslotového, tak by zase karta v tomto PCI slotu zbytečně zamezovala adekvátnímu přísunu vzduchu k ventilátoru chladiče grafické kartě).


A pouze jeden použitelný PCI slot je jasný zápor - movitější hráč (pro kterého je tato deska také primárně určena) si velice pravděpodobně pořídí samostatnou zvukovou kartu (schopnější než čip na základní desce - přestože se jedná v tomto případě o Sound Blaster Live! 24-bit) a tím vlastně jeho možnosti rozšíření skončily (rozšiřujících karet pro sloty PCIe x1, případně PCIe 4x, se stále nedostává).

Zajímavostí jsou zde ovšem sloty rozhraní PCIe. Hned první v pořadí je primární modrý slot PCIe x16 pro grafickou kartu. Druhý stejné délky, avšak již černé barvy, je sekundární slot PCIe x16 pro druhou grafickou kartu. Oba jsou na svých koncích opatřeny plastovými západkami s nimiž se vcelku dobře manipuluje i v případě grafické karty s opravdu rozměrným chladičem, jelikož je možné kartu uvolnit buď zezdola zatažením za kruhový úchop a nebo z vrchní strany zatlačením na výčnělek.

Dále zde najdeme dva sloty PCIe x4, které jsou "otevřené" a kousek napravo od nich můžete spatřit zajišťovací západky pro delší karty. Společně s otevřenými sloty to inklinuje k jednoduchému závěru - tyto sloty je možné osadit grafickými kartami původně určenými pro slot PCIe x16 (což už se ukázalo, že není z hlediska funkčnosti problém - samozřejmě ale nebude poskytnut plnohodnotný počet linek PCIe). A právě počet linek PCIe je v tomto případě poněkud limitujícím faktorem, jelikož SouthBridge ICH7/R disponuje pouze šesti, z čehož je jedna využita pro připojení gigabitového LAN adaptéru. Přestože jsou tedy oba sloty délky PCIe x4, tak provozu v této konfiguraci je schopen pouze jeden.

Celkem lze tedy zapojit až čtyři grafické karty, což znamená opravdu bohatou podporu pro zobrazování na více monitorech (je třeba ale počítat s patřičně silným napájecím zdrojem, aby na takovou konfiguraci stačil).


Jasnou dominantou jsou na této desce dva průsvitné plastové tunely modré barvy, které ze stran obklopují prostor kolem procesoru. Uprostřed jsou sice tyto tunely "vyříznuté" a kolem procesoru je tedy poměrně dostatek místa pro usazení větších chladičů, nicméně i tak napravo umístěný tunel může způsobovat s opravdu rozměrným chladičem kolizi (je o poznání blíže k pružinkové patici procesoru) - v takovém případě by byla nutná buď vlastní úprava vyříznutím inkriminované části plastu a nebo úplným odstraněním tunelu.


Jak je zřejmé, tak každý tunel obsahuje na svém zakončení ventilátor o průměru 40mm, přičemž jsou oba připojeny k jedinému 2-pinovému konektoru - jejich otáčky tedy nejsou monitorované a rychlost otáčení je možné pouze odhadnout podle produkovaného hluku. A to je právě kámen úrazu tohoto řešení - hluk. Po prvním spatření této desky jsem si říkal, že ventilátory budou pravděpodobně dost pomalé, aby příliš nehlučely, když jsou zde naráz 4 - chyba lávky. Tato čtveřice generuje takový hluk, že to opravdu stěží ospravedlní její účel. Sice se v pravém tunelu nachází hliníkovým pasivem pokrytá série napájecích MOS-FETů (druhá série je přímo mezi tunely - tedy na místě, kudy vzduch od těchto ventilátorů již neproudí) s několika kondenzátory a v levém pasivní chladič NorthBridge, nicméně daň, kterou je za tento vánek v tomto případě třeba zaplatit v podobě hluku, je podle mého příliš vysoká. Komentoval bych to tedy tím, že se jedná o "na první pohled" přitažlivé řešení, v praxi je však příliš hlučné.


Za účelem napájení základní desky zde nalezneme u platformy Intel již zaběhnutý 24-pinový Main Power konektor a dále 2 x 4-pin +12V konektor pro přímé napájení procesoru, což ještě natolik zažité rozhodně není a u mnoha dnes prodávaných zdrojů jej ještě nenalezneme. Důvod pro zdvojení tohoto konektoru spočívá ve vysokých nárocích dvoujádrových procesorů Pentium D, případně Pentium EE (s tímto 8-pin napájecím konektorem jsme se mohli setkat již dříve u víceprocesorových systémů). V případě použití jednojádrového procesoru není třeba se touto otázkou zatěžovat a s klidem zapojit pouze 4-pinový konektor (samozřejmě i dvoujádrový procesor s 4-pin +12V konektorem poběží, nicméně pro zaručený stabilní provoz i při jeho dlouhodobém zatěžování je tu právě 2 x 4-pin).

Jen v této spojitosti ještě poznamenám, že naproti tomu zdroj s 24-pin Main Power konektorem by měl být v případě výkonnější grafické karty pro sběrnici PCIe dnes již pro současné procesory Intelu (s jádrem Prescott) samozřejmostí - nikoli něčím nadstandardním.


Další zajímavostí, která není na základních deskách Gigabyte obvyklá a známe ji spíše od jiných výrobců (například EPoX), je pod posledním slotem PCIe x4 umístěný dvoumístný displej zobrazující POST kódy značící aktuální průběh procesu inicializace počítače po zapnutí, kdy se v případě problému podle zde udaného kódu můžeme v manuálu dohledat informaci o tom, v jaké fázi se proces inicializace zastavil - usnadňuje (respektive hlavně urychluje) řešení případných problémů jejich lokalizací.


Tento displej má navíc po stranách tlačítka, přičemž to modré zastupuje funkci Power (tedy zapnutí/vypnutí) a to červené zastupuje funkci vymazání paměti CMOS v kombinaci s Power On (tedy zapnutí). Obzvláště červené tlačítko je svou funkcí dost neobvyklou záležitostí a při ladění výkonu/přetaktování jej mnozí jistě uvítají. Do třetice tu ještě mohlo být tlačítko zastupující klasickou funkci Reset.

Tlačítka přímo na základní desce usnadňují užívání v případě položení komponent jen tak na stole, což ale není doménou pouze testerů základních desek, jak by se mohlo na první pohled zdát. Najdou se i tací uživatelé, kteří tímto způsobem svůj stroj běžně provozují (ať už z jakéhokoli důvodu) a zejména s přihlédnutím k tomu, komu je tato základní deska určena, zde přítomnost těchto tlačítek jedině vítám.


Vedle PCI slotů přesně uprostřed prostoru mezi sloty PCIe x16 se nachází dvoupolohový přepínač, jehož funkce je na první pohled utajena. Avšak myslím, že mnohé napadne spojitost právě s dvojicí slotů PCIe x16 - tedy s členěním linek PCIe pro tyto sloty. Pokud ano, myšlenka je to správná. Přepínač nese označení 3D1 SW a má své uplatnění v případě použití dvoučipové grafické karty Gigabyte ze série GV-3D1, kdy přepnutím dojde k vypnutí sekundárního slotu PCIe x16 a bude směrováno všech 16 linek PCIe pouze do primárního slotu PCIe x16.


I u tohoto modelu Gigabyte nezklamal a použil "uzavřené" konektory diskového rozhraní Serial ATA 3Gb/s. V kombinaci s přibalenými datovými kablíky, jež mají své konektory doplněné o plechové západky, jsou zárukou toho, že kablíky ve svých konektorech opravdu drží a jen tak se neuvolní, jak tomu leckdy v případě obyčejných konektorů bývá. Pokud jde o uskupení pinů pro připojení ovládacích tlačítek a signalizačních LEDek na skříni, tak jsou od sebe barevně odlišeny (a hlavně logicky - červená dvojice značí Power, modrá Reset) s jasnými popisky na PCB.


Dále přikládám pohled na spodní stranu základní desky. Mohlo by se zdát, že zde nic zajímavého nenalezneme, nicméně jsou případy, kdy se toto může hodit. Chladiče procesorů mívají leckdy doslova až kuriózní konstrukce starající se o uchycení a proto posléze informace o tom, v jakém rozložení se ze spodní strany socketu pro procesor nacházejí SMD součástky, přijde vhod.

Navíc třeba dříve testovaná základní deska Abit AW8-MAX měla na zadní straně v oblasti kolem procesoru množství drobných měděných pásků, které mají pomáhat rozptylu tepla generovaného součástkami umístěnými z vrchu.



Oba windtunely jsou navíc na svých koncích doplněné o modré LEDky a vytváří tak "dokonalou" hlučící show. Ve skříni s průhlednou bočnicí to ale může vypadat efektně, a proto si to své příznivce jistě najde.


Osazení - rozvržení konektorů

Při pohledu na I/O konektory základní desky je evidentní, že kvůli rozměrnému systému chlazení Turbo-jet byla nutná určitá omezení v případě zde nabízených konektorů, kterých zde je ve finále opravdu minimum a rozhodně pro provoz stačit nebudou (je nutné tedy počítat například s využitím rozšiřujících bracketů a nechat pro ně tedy volné záslepky - v případě portů rozhraní USB 2.0).


Přestože deska na sobě obsahuje konektor pro připojení headeru se sériovým portem, tak ten mezi příslušenstvím nenalezneme (pouze brackety s USB konektory a zvukovými výstupy integrovaného audia). Čili ve standardní podobě deska vybavena sériovým portem není. LPT je již zapomenut úplně (tedy není tu ani možnost připojení bracketu).

Vnitřní konektory nacházející se přímo na desce:

• 3x USB 2.0 (k jednomu konektoru přísluší 2 porty)
• 2x IEEE1394a - FireWire 400 (k menšímu konektoru přísluší 1 port, k většímu 2 porty)
• 4x SATA 3Gb/s (čipová sada)
• 1x S/PDIF In/Out, CD-In, F-audio, Sur-Cen (Surround Center Connector), RF-ID, CI ("detekce" otevření skříně), 1x COM (sériový port)
• 3x ventilátor (1x 4-pin - CPU, 2x 3-pin)
• 1 kanál rozhraní PATA100 (čipová sada) a 1 kanál rozhraní PATA133 (IT8211F)
• 1x Floppy + standardní konektory (indikační diody a tlačítka na skříni atd.)

Přídavné čipy, které se na desce nalézají:

• LAN - Broadcom BCM5789KFB (Gigabit)
• Zvuk - Creative CA0106 (High Definition Audio, 7.1) + Cirrus logic CS4382-KQZ
• IEEE1394a - Texas Instruments TSB43AB23, 3 porty FireWire 400
• I/O - IT8712F

Jelikož manuály k základním deskám Gigabyte obsahují velice dobře zpracovaná schémata poukazující na rozmístění konektorů a jednotlivých čipů, bylo by hříchem je do článku nezahrnout.


Dále se pojďme podrobněji podívat na jednotlivé přídavné čipy, jež se na desce nalézají.

Softwarová regulace ventilátorů pomocí SpeedFanu

V návaznosti na I/O čip se podíváme na možnosti softwarové regulace ventilátorů připojitelných ke konektorům na základní desce pomocí monitorovací utility Speedfan (v aktuální verzi 4.27).

Jak je z tabulky zřejmé, tak bylo možné pomocí Speedfanu regulovat pouze ventilátor připojený ke konektoru určenému primárně pro ventilátor chladiče procesoru. Tento konektor je samozřejmě 4-pinový a ve spojitosti s intelovským BOXovaným chladičem je možné pro regulaci jeho rychlosti (a i ostatních uzpůsobených pro 4-pinový konektor) využít funkci "CPU Smart Fan Control", kterou BIOS nabízí (její podstata spočívá v tom, že při nižší záteži/teplotě procesoru se ventilátor točí nižší rychlostí a pokud teplota vzroste, tak se jeho otáčky náležitě zvýší až na úroveň maxima (v případě BOXovaného chladiče se v takovém případě ale jedná opravdu již o značně obtěžující hluk).

Osazení rozměrným chladičem CPU (G-Power Lite)

Obzvláště v případě této základní desky je na místě myšlenka, že by mohl být použit nadstandardní chladič procesoru. V našem případě jej představuje model Gigabyte G-Power Lite (měděná základna, hliníková žebra, trojice heatpipes).


Nejdříve se podíváme na situaci při osazení BOXovaným chladičem procesoru. Ten je však svými rozměry naprosto nenáročný a jelikož jsou oba plastové windtunely zevnitř vykrojené, nejedná se o žádný problém.

Poněkud jiná situace by mohla nastat v případě našeho chladiče Gigabyte G-Power. Ten je na prostor těsně nad socketem nenáročný, avšak rozměrné žebrování o něco výše by mohlo představovat problém.


Při nasazení však zjistíme, že chladič sedí na svém místě, aniž by mu cokoli překáželo. Avšak následující obrázky při pohledu zboku odhalí, že stačilo opravdu jen málo a pravý windtunel by chladiči překážel - nikoli po jeho šíři (ono vykousnutí je dostatečné i v tomto případě), ale vadila by jedna plastová rohová spojka (v prostoru nad PS/2 konektory) chladiče upevňující ventilátor.

Teploty chladičů čipové sady

Chladič NorthBridge je umístěný v jednom z plastových windtunelů, které jsou z obou stran zakončeny 40mm ventilátorem. Díky tomu je tak zabezpečeno aktivní chlazení tohoto pasivu a teplota v jeho středu se v rámci testů pohybovala kolem 43°C. V případě pasivů na MOS-Fetech v kombinaci s chladičem procesoru G-Power Lite vykazoval ten umístěný uvnitř windtunelu teplotu 43°C, narozdíl od teploty 41°C, naměřené ve středu pasivu hned za I/O konektory.
Chladič procesoru G-Power Lite zkrátka dost fouká po všech stranách směrem na základní desku a tím pádem pasiv skrytý ve windtunelu byl poněkud v nevýhodě - to je ale silně závislé na použitém chladiči procesoru. Poukazuje to na skutečnost, že zvolením vhodného typu lze docílit obdobného efektu, jako mají zde použité windtunely, avšak bez nutnosti zapojení čtyř hlučících 40mm ventilátorů (je ale pravda, že by to posléze nevypadalo tak "cool", což je bezpochyby u tohoto modelu záměr).