Gigabyte RX1300Pro - postačí pasiv?
27.1.2006, Jan Vítek, recenze
Asi před dvěma měsíci jsme vám přinesli preview grafické karty Gigabyte s čipem nVidia GeForce 6600GT a unikátním chlazením, které využívalo podtlaku vzduchu uvnitř skříně k efektivnímu proudění vzduchu skrze žebroví. Dnes jde o preview karty s čipem ATi RX1300Pro, jenž využívá ze zmíněného chlazení jen polovinu. Nabízí se tedy otázka – bude to stačit?
Kapitoly článku:
- Gigabyte RX1300Pro - postačí pasiv?
- Instalace, teplotní testy a závěr
Karta je v našich končinách momentálně naprostou novinkou a v době psaní preview ještě nebyla oficiálně k dispozici. Z toho důvodu jsme nedostali přímo její verzi určenou k prodeji a museli jsme se spokojit s pouhou kartou a CD médiem s hotovými ovladači a softwarovým příslušenstvím. Toto samozřejmě nemohu brát negativně, však o obal a dodávané příslušenství zde nejde a snadno můžeme zjistit ze stránek výrobce, co všechno ke kartě dostaneme.
Nejdříve si představme vlastnosti VPU ATi Radeon RX1300Pro a celé karty. Jde o nový čip se 4 pixel pipelines taktovaný na 600MHz, tudíž musíme počítat i s novým rozhraním – PCI Express x16. Karta obsahuje celkem 256MB GDDR2 2.5ns paměti na 800MHz DDR, s níž VPU komunikuje šířkou 128bitů. Samozřejmostí je podpora DirectX 9.0c a Open GL2.0 (Pixel Shadery 3.0).
Obrazové výstupy jsou realizovány přes komunikační rozhraní DVI-I, starý D-Sub a také TV-Out s podporou HDTV (HDTV kabel je součástí dodávky). Pro ty, co ocení raději informace v bodech, vlastnosti zopakuji:
Specifikace GV-RX13P256D:
Nyní už ale k popisu karty. Jak jsme si již u Gigabytu zvykli, narozdíl od jejich pestrobarevných základních desek se design grafických karet striktně drží modré barvy PCB. Zde je modrá kombinována se stříbrnou barvou hliníkových pasivních chladičů a stříbrně pokovené heatpipe. Ta, jak si je možné z obrázku všimnout, směřuje z hlavního masivu připevněného na grafický čip pomocí tří plastových sloupků okolo levého kraje na druhou stranu karty.
Na rubu karty se heatpipe napojuje na 33 hliníkových žeber. Ta mají pod sebou ještě o něco silnější hliníkový plech, ale na ten nijak napojena nejsou, což přináší dva malé problémy. Jednak se o něco zmenšuje celková chladicí plocha, ale také samotná žebra jsou připevněna pouze v jednom bodě na trubici heatpipe. A vzhledem k tomu, že na ní drží jen díky nalisování a nejsou nijak dále upevněna (například letováním), je jejich pozice poněkud vratká. Jak se ale nakonec ukázalo, přenosu tepla z heatpipe toto nijak zvlášť neuškodilo.
Zůstaneme ještě na spodní straně a pořádně si prohlédneme její chladič ze stran. Jak je z tohoto fota vidět, stabilita žeber by se dala také kromě připevnění napevno letováním zvýšit ještě lépe a to zvětšením jejich styčné plochy s heatpipe. Místa na to viditelně zůstalo dost.
Na této fotce si kromě bočního pohledu na chladič můžeme ještě prohlédnout (zleva) DVI-I port, TV-Out s podporou HDTV a nakonec starý D-Sub, takže zde vše reflektuje známé klasické uspořádání portů u ATI karet.
Odvážil jsem se sejmout vrchní chladič a odhalit tak způsob, jakým u Gigabyte vyřešili přenos tepla z jádra VPU na heatpipe a horní pasivní chladič. Po sejmutí vrchního masivu se zjevil malý klikatě tvarovaný měděný plíšek, který přišroubován sedí na čipu a na nějž je z druhé strany přiletovaný zploštělý konec heatpipe.
Spodek horního chladiče nám pak odhalí, jak je zajištěn přenos tepla na něj. Spatříme kousky bílého, asi 1mm tlustého plastického materiálu, výhradně přes nějž se teplo přenáší, takže o nějakém spojení kovu s kovem, případně čipem se zde nedá mluvit. Ale i tak teplo posléze v testu zátěže nebylo bílou ‘žvýkačkou’ nijak zvlášť zadržováno. Větší problém ale už je chlazení paměťových čipů. Pokud jste si dobře prohlédli obrázky, je vám jistě již jasné, že chlazeny jsou pouze tři ze čtyř pamětí. Na čtvrtou se viditelně kvůli procházející heatpipe nedostalo. Otázkou jen zůstává, jestli je to pro ni ztráta, či výhoda, respektive zda by ji pasiv chladil, nebo naopak zahříval.
Podíváme se ještě na chladič z boku, kde je v zakroužkovaném místě vidět, jak heatpipe zabraňuje chlazení čtvrtého paměťového čipu. Ona by jistě nebyla výhra, kdyby se heatpipe vinou konstrukční odchylky opírala přímo o nejbližší okolí paměti.
Nakonec ještě uvedu obrázek použitých paměťových čipů GDDR2 se základní frekvencí 800MHz DDR. Jejich výrobcem je známá firma Infineon a dle označení je jejich časování 2.5ns.
Nejdříve si představme vlastnosti VPU ATi Radeon RX1300Pro a celé karty. Jde o nový čip se 4 pixel pipelines taktovaný na 600MHz, tudíž musíme počítat i s novým rozhraním – PCI Express x16. Karta obsahuje celkem 256MB GDDR2 2.5ns paměti na 800MHz DDR, s níž VPU komunikuje šířkou 128bitů. Samozřejmostí je podpora DirectX 9.0c a Open GL2.0 (Pixel Shadery 3.0).
Obrazové výstupy jsou realizovány přes komunikační rozhraní DVI-I, starý D-Sub a také TV-Out s podporou HDTV (HDTV kabel je součástí dodávky). Pro ty, co ocení raději informace v bodech, vlastnosti zopakuji:
Specifikace GV-RX13P256D:
- ATi Radeon RX1300Pro (R515) @ 600Mhz s pasivním chlazením
- 256MB GDDR2 128-bit (2.5ns) @ 800Mhz DDR
- PCI Express x16
- Podpora DirectX 9.0c a OpenGL 2.0
- Konektory DVI-I, D-Sub a TV-Out (HDTV)
Nyní už ale k popisu karty. Jak jsme si již u Gigabytu zvykli, narozdíl od jejich pestrobarevných základních desek se design grafických karet striktně drží modré barvy PCB. Zde je modrá kombinována se stříbrnou barvou hliníkových pasivních chladičů a stříbrně pokovené heatpipe. Ta, jak si je možné z obrázku všimnout, směřuje z hlavního masivu připevněného na grafický čip pomocí tří plastových sloupků okolo levého kraje na druhou stranu karty.
Na rubu karty se heatpipe napojuje na 33 hliníkových žeber. Ta mají pod sebou ještě o něco silnější hliníkový plech, ale na ten nijak napojena nejsou, což přináší dva malé problémy. Jednak se o něco zmenšuje celková chladicí plocha, ale také samotná žebra jsou připevněna pouze v jednom bodě na trubici heatpipe. A vzhledem k tomu, že na ní drží jen díky nalisování a nejsou nijak dále upevněna (například letováním), je jejich pozice poněkud vratká. Jak se ale nakonec ukázalo, přenosu tepla z heatpipe toto nijak zvlášť neuškodilo.
Zůstaneme ještě na spodní straně a pořádně si prohlédneme její chladič ze stran. Jak je z tohoto fota vidět, stabilita žeber by se dala také kromě připevnění napevno letováním zvýšit ještě lépe a to zvětšením jejich styčné plochy s heatpipe. Místa na to viditelně zůstalo dost.
Na této fotce si kromě bočního pohledu na chladič můžeme ještě prohlédnout (zleva) DVI-I port, TV-Out s podporou HDTV a nakonec starý D-Sub, takže zde vše reflektuje známé klasické uspořádání portů u ATI karet.
Odvážil jsem se sejmout vrchní chladič a odhalit tak způsob, jakým u Gigabyte vyřešili přenos tepla z jádra VPU na heatpipe a horní pasivní chladič. Po sejmutí vrchního masivu se zjevil malý klikatě tvarovaný měděný plíšek, který přišroubován sedí na čipu a na nějž je z druhé strany přiletovaný zploštělý konec heatpipe.
Spodek horního chladiče nám pak odhalí, jak je zajištěn přenos tepla na něj. Spatříme kousky bílého, asi 1mm tlustého plastického materiálu, výhradně přes nějž se teplo přenáší, takže o nějakém spojení kovu s kovem, případně čipem se zde nedá mluvit. Ale i tak teplo posléze v testu zátěže nebylo bílou ‘žvýkačkou’ nijak zvlášť zadržováno. Větší problém ale už je chlazení paměťových čipů. Pokud jste si dobře prohlédli obrázky, je vám jistě již jasné, že chlazeny jsou pouze tři ze čtyř pamětí. Na čtvrtou se viditelně kvůli procházející heatpipe nedostalo. Otázkou jen zůstává, jestli je to pro ni ztráta, či výhoda, respektive zda by ji pasiv chladil, nebo naopak zahříval.
Podíváme se ještě na chladič z boku, kde je v zakroužkovaném místě vidět, jak heatpipe zabraňuje chlazení čtvrtého paměťového čipu. Ona by jistě nebyla výhra, kdyby se heatpipe vinou konstrukční odchylky opírala přímo o nejbližší okolí paměti.
Nakonec ještě uvedu obrázek použitých paměťových čipů GDDR2 se základní frekvencí 800MHz DDR. Jejich výrobcem je známá firma Infineon a dle označení je jejich časování 2.5ns.
