reklama
Aktuality  |  Články  |  Recenze
Doporučení  |  Diskuze
Grafické karty a hry  |  Procesory
Storage a RAM
Monitory  |  Ostatní
Akumulátory, EV
Robotika, AI
Průzkum vesmíru
Digimanie  |  TV Freak  |  Svět mobilně

Švédsko předělá dálnici E20 na nabíjecí silnici pro elektromobily

15.5.2023, Milan Šurkala, aktualita
Švédsko předělá dálnici E20 na nabíjecí silnici pro elektromobily
Dlouhé trasy mohou být s elektromobily problém. Velikosti akumulátorů se zvětšují, dojezdy prodlužují, nabíjení zrychluje, pořád to ale může být pro některé nedostatečné. Švédové vidí řešení v nabíjecích silnicích.
S elektromobily se jezdí trochu jinak než s vozy se spalovacími motory a ten, kdo jezdí od prázdné do plné, s tímto u elektromobily může mít problém, protože ani to nejrychlejší nabíjení se nevyrovná čerpání benzínu nebo nafty. Pokud se ale využívají zastávky k částečnému nabití (nabíjí se i tedy, kdy baterie není ještě prázdná, a ani se nenabíjí nutně do plna), mohou být i delší trasy docela stravitelné. Vedle zvětšujících se velikostí akumulátorů, prodlužujících se dojezdů a zvyšování rychlosti nabíjení je tu ale ještě jedno řešení. Nabíjení v průběhu jízdy. Nemusí jít o nic nového, s trolejemi se to u vlaků, tramvají nebo trolejbusů používá už roky a testovalo se to už dokonce i na nákladních autech. Švédsko je jednou z takových zemí, které těch způsobů zkoušelo hned několik.
 
Nabíjecí silnice ve Švédsku
nabíjení Elways ve Švédsku, autor: Gunnar Asplund, CC BY-SA 4.0, přes Wikimedia Commons
 
Např. v roce 2016 zkoušeli Švédi elektrické nákladní vozy napájet pomocí trolejí podobně jako trolejbus, Elways zase zkoušel nabíjení z koleje v silnici v roce 2018 (viz obrázek výše), bezdrátovou nabíjecí silnici tu postavila společnost ElectReon ve Visby (v roce 2021 tu začal jezdit i bezdrátově nabíjený autobus). Ve všech případech to byly jen krátké úseky dálnice v délkách menších jednotek kilometrů. Nejnovější počin by ale měl být podstatně rozsáhlejším. Jedná se totiž o dálnici E20 a její úsek mezi městy Hallsber a Örebro, což je zhruba 25-30 km. Dálnice by na nabíjecí měla být zrekonstruována do roku 2025 a Švédsko počítá s tím, že do roku 2035 bude mít 3000 km elektrifikovaných dálnic.
 
Tzv. range anxiety (dala by se přeložit jako "úzkost z nedostatečného dojezdu") by se tím mohla stát minulostí, protože by se vozy nabíjely v průběhu jízdy, nebylo by potřeba hledat nabíječku a ani čekat na zdlouhavější nabíjení vozu. Při dostatečném zasíťování by tak elektromobil mohl mít dokonce delší dojezd než vozy se spalovacím motorem, protože by na nabíječku nemusel vůbec a byla by to výdrž člověka, která by se stala limitující.
 
A teď pojďme k háčkům. Silnice má být zrekonstruována už za 2 roky, nicméně dosud se ještě ani nerozhodlo, jak se vlastně bude nabíjet, tedy zda kontaktně nebo bezdrátově. Ve hře jsou 3 způsoby. Trolejový způsob je poměrně nevzhledný a použitelný pouze s vysokými na to uzpůsobenými vozy, tedy autobusy a nákladními vozy. Sběrače nejsou zrovna aerodynamické a zvyšovaly by spotřebu. Osobní auta by takový systém nemohla využít, což by návratnost takového projektu o něco ztížilo.
 
Další dotykový systém pomocí napájecí koleje zapuštěné v silnici by sice už mohl napájet i osobní vozy, ale těžko můžeme předpokládat, že se takový systém dočká nějaké standardizace a budou ho obecně nabízet výrobci od osobních aut až po ta nákladní.
 
Jako poslední je tady bezdrátové nabíjení ze silnice, které vypadá nejschůdněji. U něj je největší pravděpodobnost, že se minimálně v rámci kontinentů dohodnou standardy (podobně jako Qi u telefonů), navíc by mohlo jít o systém použitelný pro drtivou většinu elektřinou poháněných silničních dopravních prostředků. Nicméně to, že se v tento okamžik vlastně ani neví, kterou cestou se půjde, nemluvě o všeobecné absenci dohodnutého standardu pro kterýkoli z nich, nedává zrovna moc optimismu, že se to stihne, že to bude mít i smysl a nepůjde jen o zbytečně utopené peníze na s ničím nekompatibilní produkt.
 
Zde připomeňme, že výše zmíněný Electreon provozuje silnice s bezdrátovým nabíjením už na 8 místech po celém světě, deváté je v plánu. Některá jsou stacionární, většina je i dynamických, tedy fungují i za jízdy, mnohá z nich jsou ale jen v řádech stovek metrů. Také spolupracuje už s 9 automobilkami ohledně integrace technologií do nových elektrických vozů v budoucnu (Iveco, Stellantis, VW, Ford, Renault, Higer a další).
 


Autor: Milan Šurkala
Vystudoval doktorský program v oboru informatiky a programování se zaměřením na počítačovou grafiku. Nepřehlédněte jeho seriál Fotíme s Koalou o základech fotografování.
reklama