Úvaha: Konec tuningu PC

Doba křemíkových zázraků

S příchodem x86 procesorů vznikl také nový sport. Ten sport se jmenoval tuning PC, nebo taktování PC. Většina počítačově zdatnějších jedinců se s taktováním alespoň setkala, nebo si jej vyzkoušela na vlastní kůži. Sport to byl úctyhodný, protože v těchto dobách bylo taktování opravdu rizikové, a pokud jste něco zkazili, mohlo dojít k poškození procesoru či jiné části PC. Ale ten pocit, že získáte např. čtvrtinu výkonu navíc zdarma, byl prostě tak silný, že se mu nic nevyrovnalo. Navíc pokud jste se pochlubili svému okolí (a tím nemyslím asi šestsetpadesáti "kamarádům" na FB), rázem jste stoupli v jejich očích. Celá rodina vás začala uznávat jako opravdového odborníka přes PC.

A protože ceny počítačů tehdy byly ve zcela jiném měřítku (nižší platy, vyšší ceny HW), do přetaktování se pouštěl opravdu jen ten, kdo měl pro strach uděláno. Také dostupnost jednotlivých dílů byla v porovnáním s dneškem o poznání horší. Nešlo zaběhnout do nejbližšího obchodu a dokoupit jinou operační paměť, nebo teplovodivou pastu. Často prodávající ani netušil, co po něm chcete, a tak došlo na ukazování v katalogu (ne, tablety ještě nebyly) a zdlouhavé čekání na jednu drobnost, co bránila ve správném chodu PC. Jedna zkušenost za vše: První Duron 650 a první použití teplovodivé pasty. Tehdy se na chladiče ještě teplovodivá pasta či žvýkačka nedávala, a tak se musela dokupovat zvlášť. Bohužel mi ji tehdy zapomněli přibalit do zásilky. No, chod Durona bez pasty byl opravdu nereálný. Jablonné v Podještědí svůj počítačový obchod nemělo a já musel čekat asi týden na pastu, až ji dodají z Prahy. Týden muk s novým počítačem u nohou. Týden očekávání, zda to bude kluk nebo holka. Přesně tak jsem se tehdy cítil. Nakonec vše dobře dopadlo a já měl po týdnu funkční počítač. Tedy funkční, jak se to vezme. Windows 2000 měly tehdy problém se zvukovou kartou, grafickou kartou, no téměř se vším, a dalších 14 dní zabralo vyřešení těchto problémů. Podotýkám, že šlo o opravdu první várku Duronů, co se dostala tehdy do ČR a problémy s kompatibilitou byly zkrátka velké.
Po nějaké té době nastoupilo taktování. A protože se tehdy jednalo opravdu o obrovský potenciál, věnovalo se mu patřičné úsilí. Toto úsilí se rovnalo probděným nocím nad BIOSem a zkoušením asi tří chladičů. Který bude vítěz? Který uchladí mého miláška na nižší teplotu? Vydrží procesor vůbec takové napětí? Zkrátka těchto aspektů bylo opravdu mnoho. Pokaždé, když se z počítače ozval trochu jiný zvuk, měl jsem strach, jestli zrovna neupadl chladič a procesor neshoří. Šest a půl tisíce by vylétlo oknem. Často jsem také kontroloval, zda se náhodou neodloupal grafit, co jsem pomocí tužky nanesl na spoje můstků L1. Nakonec vše dobře dopadlo a Duron tikal pod stolem více jak 3 roky. Byla to krásná doba, ale je bohužel nenávratně pryč. Dnes prostě PC tuning, ehm, pardon, přetaktování, nemá takové zastoupení. Většině lidí stačí to, co si koupí, a ti, kdo taktují, již nemají takový obdiv okolí. Ale co se stalo?

Asi první, co vás napadne, je fakt, že dnes už tolik výkonu navíc nepotřebujete. Hry běží, jak mají, render na osmivláknovém PC je také relativně rychlý a je jednodušší si koupit další render stanici za pár tisíc a netrápit se s přetaktováním. A samozřejmě máte pravdu, nastoupila extrémně konzumní doba, kdy jakákoli odchylka od normálu prakticky už není vítána. Dnes se zkrátka málokdo chlubí tím, že by přetaktoval svůj procesor o nějakých 20 % nahoru.

Ale není to jen konzumní dobou a tím, že dnes nemá praktický smysl přetaktovávat. Z přetaktování a tuningu PC se stal totiž marketingový trhák, kterého využívají výrobci. Vydávají edice "jako stvořené pro přetaktování", nebo dokonce již přetaktované z výroby. Ale je toto ještě opravdu ten adrenalinový sport? Asi těžko. To, že vytáhnete z peněženky o dva tisíce víc a koupíte si "přetaktovanou" grafickou kartu, není sport. Je to, jako byste v posilovně používali antigravitační rukavice. Sice uzvednete 300 kg, ale nikoho to nezajímá. Největší problém přetaktování obecně je tedy fakt, že se jedná o populární téma a nikoli o sport.
Dnešní tuning počítačů je zkrátka zcela postavený na hlavu. Výrobci říkají: "Tady máte přetaktovanou verzi a jásejte!". Nezdá se vám tento přístup zvrácený a nehodný vašeho oka, resp. peněženky? Zkrátka celý tento sport je v krizi, ale protože v Číně neexistuje rozlišení slova "krize" a "příležitost", tak i v přetaktování jednou nastane doba, kdy zase bude opravdovým sportem. Sportem s velkým "S" a budou se mu věnovat uživatelé a ne výrobci procesorů a grafických karet.

Přetaktování dnes

V jaké fázi je tedy dnešní přetaktování? Ne, že by se dnes vůbec nepřetaktovávalo jako dřív, jen je to v menším měřítku a celé opravdové přetaktování se přesunulo do zcela jiných dimenzí. Dnes se mu věnují pouze ti, kterým do pracovny vede potrubí s kapalným dusíkem a mají podporu výrobců základních desek, či procesorů (sponzory), nebojí se, že procesor může být zničen. Prostě jej nahradí hned za nový, co má sponzor schovaný v šuplíku. Tato fáze je zcela odlišná od toho, co bylo před 10 nebo 15 lety, a běžný smrtelník to pouze sleduje skrz zprávy na internetu. Je to jako by se dřív na konci zpráv ukázalo, že Adam Novák z Prahy přetaktoval svůj Duron o dalších 15 MHz výš než jeho předchůdce Petr. Informační hodnota prakticky nulová. Přesto si o tom čteme. Proč? Dnes jde vlastně o formu virální reklamy pro výrobce. Ukáží, že jejich procesor umí tolik a tolik GHz a přitom to dokázal "obyčejný člověk", tedy ne v laboratoři. Výrobcům tento stav více než vyhovuje, protože zákazníci se těší na další generaci procesorů, které se objeví již příští rok, nebo ten další. To je vlastně úplně jedno. Výrobci nás zase jednou doběhli. Mají nás přesně tam, kde nás chtěli mít, a ještě jsme rádi, že vydávají "Overclock" edice svých výrobků. A co na to říci? Snad jen "Je to hnus, velebnosti."

Blýská se na lepší časy

Ale doba se jistě časem změní. Mohou to paradoxně změnit právě sami výrobci. Ti se nyní soustředí na trh tabletů, kde se zatím přetaktování příliš neřeší. Nebudou mít tak tolik času na to, řešit klasické stolní počítače, a možná je nechají opět žít trochu undergroundových životem. Asi se jen tak nevrátí doba, kdy bylo přetaktování pouze pro ty nejodvážnější, ale je docela dost možné, že se tomu alespoň přiblíží.

Dalším nakopnutím pro přetaktovávače může být nástup nových konzolí. Ty budou jistě výrazně rychlejší a jejich grafický projev bude oslňovat. PC se tak bude snažit něco dohnat. A právě dohánění čehokoli dnes u PC zcela chybí. I v době, kdy konzole třeba ještě graficky tak výrazné nebyly, se PC snažil např. dohnat profesionální víceprocesorové stanice. Dnes? Nic. Běžný počítač vydrží dva až tři roky, aniž by potřeboval upgrade. Například ten, kdo si koupil nějaký Intel i7, tak i dnes po třech letech má výkonu dost a dost.
Bohužel se již asi nikdy nevrátí přetaktování pomocí různého experimentování za pomocí tužky (grafitu), spojování obvodů atd. V tomto ohledu by se totiž musela změnit celá koncepce osobních počítačů, nebo by musela přijít nová technologie. Pokud by se objevil první DNA procesor, nebo až se začnou používat bio-neurální obvody ze StarTreku, v takovém případě dojde k rebootu celého cyklu vývoje počítačů a opět se dostaneme do fáze, kdy procesor nebude třeba správně ošetřen proti zásahu zvenčí. Tudíž se bude moct dobře taktovat a taktování bude znamenat neuvěřitelný skok ve výkonu. Do té doby nás čekají však pouze sponzorované akce a virální reklamy na procesory a grafické karty.

Jaký máte názor na koncepci přetaktování v dnešní době? Nestalo se přetaktování jen nástrojem, jak prodat daleko víc čipů a produktů s pozlátkem "OC edition"?