Vývoj padáků pro lodi Orion zabral 11 let a stále nekončí

Douglas Terrier (acting chief technologist, NASA) minulý týden navštívil jednoho z hlavních smluvních partnerů americké vesmírné agentury, společnost Jacobs (ne, o kávovou firmu skutečně nejde). Dozvěděl se o novém destilačním přístroji, který má potenciál mnohem efektivněji recyklovat vodu z moči, o nových senzorech schopných detekovat mikrometeority a také o padákovém systému pro lodi Orion, které firma Jacobs pomáhala vyvíjet. Tento vývoj přitom trvá již 11 let a stále nekončí. V plánu totiž je, že bude ukončen až v roce 2019, takže pokud vše půjde dobře, zabere rovnou 13 let. Pouhých osm let přitom dělí dva velké milníky, a to prvního Američana ve vesmíru a prvního člověka na Měsíci, takže jak je možné, že pouhý vývoj padáku může trvat tak dlouho? 

 

 

Padákový systém pro lodi Orion pochopitelně musí být spolehlivý, však půjde i o lidské životy, na něž se v 60. letech při překotném vývoji až tak moc nehledělo. Za uplynulých 11 let tak byl vyvinut jednak celý koncept a příslušné studie, pak proběhly pozemní testy, následovně 17 testů s různými scénáři možného selhání a nakonec ještě 3 testy z 8 plánovaných, dle nichž dostane systém certifikaci pro přistání s lidskou posádkou. Zbylých pět tak proběhne v následujících dvou letech.  

 

Je třeba uvést, že NASA takto aktuálně prostě funguje, a sice že ve spolupráci se svými partnery vyvíjí a zkouší nové technologie a pak se s nimi podělí s dalšími firmami, třeba s Boeingem nebo SpaceX. Ty tak mohou využít jejích znalostí, což jim umožní urychlit vývoj vlastních technologií, takže v tomto ohledu jde o užitečnou spolupráci.

 

Jenomže 13letý vývoj něčeho tak obvyklého, jako je padákový systém, přece jen už vypadá jako moc zdlouhavé, zvláště když samotná NASA má s takovým přistáváním své dlouholeté zkušenosti z programů Mercury, Gemini, Apollo a jiných. Terrier tak byl po skončení prohlídky zařízení Jacobsu dotázán, jaký má na tuto skutečnost názor. 

 

Terrier se vyjádřil ve smyslu, že NASA sice má stabilní podporu, ale je třeba se ptát, co má v dnešním světě prioritu, neboť aktuální projekty nemají za sebou podporu, které si užívalo třeba právě Apollo nebo projekt Manhattan (vývoj první atomové bomby). Problém dle Terriera tak není v tom, že by NASA nebyla schopna vyvíjet rychleji a intenzivněji, ale prostě v limitovaných prostředcích a také v podpoře politiků. 

 

Potvrzuje tak, že léta oklešťovaný rozpočet pro tuto vesmírnou agenturu si prostě vybral svou daň, však NASA už dříve ohlásila, že aktuálně nemá prostředky na to, aby pomýšlela k vyslání lidí na Mars. My uvidíme, co s tím provede nová administrativa pod vedením viceprezidenta Mika Pence, který o lidském průzkumu vesmíru už mluvil a ohlásil návrat na Měsíc a cestu na Mars. Případ 13letého vývoje padáku jen ilustruje, jak moc NASA potřebuje stálou finanční i politickou podporu. 

 

Zdroj: Ars Technica