Zálohování pro začátečníky, aneb jak na NAS

Softwarová výbava pro zálohování

Pod pojmem softwarová výbava pro zálohování si můžeme představit firmware NAS s doplňkovými aplikacemi a také další software pro cloudová úložiště a samotné zálohování. Firmware, čili operační systém povětšinou založený na Linuxu a jeho aplikační nástavby, je plně v režii výrobce NAS serveru, ovšem některé lepší modely jako QNAP TS-459 Pro II mají kromě USB také rozhraní D-Sub. Můžeme k nim tedy připojit klávesnici, myš a monitor, čímž se z nich stane téměř plnohodnotný počítač, se kterým si můžeme dělat co chceme.

Doplňkové aplikace, jaké si můžeme stáhnout například pro D-Link DNS-325, rozšiřují základní funkce NAS serverů (pokud již tedy nejsou součástí základní výbavy) a dokáží být velmi užitečné. Zajistí nám třeba využití NAS jako webového serveru pro provozování vlastních stránek, iTunes (a jiného multimediálního) serveru, správu dat ve webovém souborovém manažeru, stahování dat z Internetu pomocí protokolů FTP, HTTP nebo různých P2P služeb a také umožní spustit služby, které bychom mohli označit za cloudové, tedy přístup k fotoalbům či jiným datům přes webový prohlížeč odkudkoliv. Dokáže tedy často nahradit funkce hlavního počítače, což se vyplatí díky tomu, že NAS obyčejně stejně běží dlouhodobě nebo rovnou nepřetržitě a je energeticky nenáročný.

Základní nastavení NAS serveru

Jak již bylo řečeno, výrobci se snaží brát ohledy na uživatele, kteří nejsou v IT moc zběhlí, a jim nabízí tzv. Wizardy, čili průvodce nastavením v jednotlivých krocích. Ty bývají většinou doplněny o nápovědu, ale kamenem úrazu pro českého uživatele může být to, že lokalizace do naší mateřštiny není zrovna obvyklá.

Nezbytná nastavení NAS serveru, která musíme pro zajištění jeho základní funkčnosti provést, ale nejsou nijak obsáhlá. Jedná se o nastavení sítě, zabezpečení, konfiguraci disku/ů a uživatelské účty. Ještě předtím ale je třeba server připojit k síti, spustit a pomocí počítače vyhledat. Můžeme se také víceméně polehnout na to, že výrobce jej nastavil tak, aby si sám zjistil nastavení lokální sítě pomocí DHCP serveru, který obvykle běží na vašem routeru. Ten vám pak může pomocí svého webového rozhraní a tabulky s přehledem zařízení sdělit, jaká IP adresa byla NASu propůjčena. Adresu poté stačí zadat do adresového řádku prohlížeče a hned poté by se na vás měla usmát úvodní přihlašovací obrazovka.

Doporučovanou alternativou je využití utility od výrobce, která vám NAS server automaticky vyhledá v síti. Příkladem budiž D-Link Storage Utility nebo QNAP Finder umožňující také provést nastavení sítě. Nastavením sítě máme na mysli lokální síť LAN, čili Ethernet a volbu IP adresy, masky podsítě (netmask), brány (gateway) a případně i DNS serverů. Toto vše si NAS umí sám zjistit z DHCP, ale pokud ten nemáte zprovozněn, bude třeba čísla zadat ručně, přičemž jejich zdrojem je buď webové rozhraní routeru, nebo si je můžete odvodit z nastavení svého PC. Stačí příkazem cmd ve Start menu spustit příkazovou řádku a v ní napsat ipconfig /all, nebo se proklikáte do nastavení sítě v ovládacích panelech. To platí samozřejmě pro OS Windows, uživatelé Linuxu/Unixu mají beztak svůj ifconfig v malíčku.
Další nastavení sítě zahrnuje volbu názvu NAS serveru (stejně jako si nastavujete označení svého počítače v síti) a také příslušnost k pracovní skupině nebo rovnou doméně. Zvláště můžeme zmínit služby DDNS a UPnP. První nám pomůže s pomocí DDNS serveru spojit dynamickou IP adresu od poskytovatele (poskytovatelů) připojení se stálým DNS jménem, takže pro spojení se serverem stačí znát jen to a ne měnící se IP. UPnP jako Universal Plug'n'Play zajistí snadnější propojení různých síťových zařízení, přičemž by mělo stačit na všech tuto funkci prostě povolit. Všechna ji tedy samozřejmě musí podporovat včetně routeru.

Po správném nastavení sítě máme zajištěno, že se k NAS serveru dostaneme pomocí zjištěné IP adresy a webového prohlížeče. Následujícím krokem je přihlášení se do systému, přičemž zde většinou slouží kombinace jména a hesla v podobě admin/admin (případně admin/1234 nebo admin bez hesla). Administrátorovo heslo je nezbytné co nejdříve změnit, a to zvláště tehdy, když NAS nakonfigurujeme tak, abychom k němu mohli přistupovat zvenčí, tedy ze zařízení umístěného mimo lokální síť. Snad nemusím připomínat, že heslo by mělo být silné, tedy dlouhé a nejlépe s jinými znaky než písmeny či alespoň s čísly.
Konfigurace pevných disků je další logický krok. Co se týče hardwaru, pak snad všechny dnes prodávané NAS servery jsou určeny pro pevné disky s rozhraním Serial ATA a nejčastěji desktopové, tedy s 3,5" plotnami. Uživatel musí disk nejdříve připravit, než bude moci vytvářet sdílené složky a nahrávat data a to znamená formátování disků a konfiguraci do polí RAID (nejběžnější jsou RAID 0, 1, 5 a 6 popsaná v tomto článku). Při formátování je třeba si vybrat souborový systém, přičemž nejčastěji se setkáme s EXT3 či EXT4, neboť firmwary bývají založeny na OS Linux, ale dostupné jsou také modely s Microsoft Windows Storage Server 2008, jako například Logitec LSV-MS2MWG. Ovšem v takovém případě činí licenční poplatek za operační systém nezanedbatelnou částku.
Uživatelské účty u NAS přijdou vhod úplně stejně jako účty na jednom počítači. Každý uživatel dostane své jméno, heslo a administrátor pak dle možností nastavení serveru rozhodne, jaká práva ten který dostane. Může jít o tzv. kvóty, čili limity pro využití dostupného diskového prostoru, dále o přístup k různým sdíleným složkám (třeba jen pro čtení, nebo úplně zamítnut) a to samé platí i pro přístup ke službám. A pokud svůj server plánujete zpřístupnit mnoha různým lidem, vyplatí se pro zjednodušení správy vytvořit uživatelské skupiny, jejichž členové mají stejná práva, ovšem to musí daný NAS podporovat.
Poté už si můžete hrát s různými službami, které by měly brát ohledy na předem provedená nastavení (především uživatelské účty). Záleží na výrobci, zda nabízené služby jako Samba, FTP, NFS, AFP, mediální server, iTunes, Telnet, Web Server, SNMP, MySQL server a další a další ve výchozím nastavení zapne, či nikoliv. Většinou bývají deaktivované a k jejich spuštění a nastavení se musíte prokousat sami. To hlavní jste ale už zvládli.

Zálohování pomocí NAS a Cloudová úložiště

Servery s lepší softwarovou výbavou v tom mají jasno a nabízí ucelenou nabídku funkcí pro zálohování. Příkladem za všechny budiž společnost QNAP, která své modely obdařila stejným firmwarem a ten neustále vylepšuje. Jeho schopnosti týkající se zálohování můžeme vidět třeba v této recenzi dole.

Samotný NAS se může také do celého procesu zapojit, a to jednak s využitím externích disků, které k němu připojíme (zálohovat může data na nich uložená, nebo naopak využít jejich prostor pro svá data) a také může využít vzdálená úložiště, a to jak ostatní NAS, tak cloudová úložiště.

Cloud je téma, na které v poslední době narážíme velmi často. Jde také o velmi rozsáhlé téma, protože zahrnuje kromě služeb také nabídku aplikací (např. MS Office 365) i celých operačních systémů (eyeOS, iCloud), které můžeme využívat prostřednictvím webového prohlížeče. Ten tak slouží jako virtuální terminál pro využití služeb běžících na vzdálených serverech. Z hlediska zálohování však není cloud v podstatě nic nového, pouze vzdálené úložiště dat, za něž samozřejmě většinou musíme platit, a to ne jednorázově, ale pravidelně pomocí paušálu. To platí především pro cloudová úložiště podporovaná NAS serverem, ale jinak lze snadno nalézt i neplacené služby, jako je například Dropbox, ADrive, Amazon CloudDrive a další, jenomže ty s naším NAS budou těžko přímo spolupracovat.
Nicméně tyto služby lze i tak dobře využít jako doplňkové pro data, která opravdu potřebujeme mít neustále k dispozici, tedy i tehdy když náš vlastní zdroj dat selže. Práce s nimi je přitom velmi jednoduchá. Například u služby Dropbox si stačí stáhnout a nainstalovat příslušnou aplikaci, která nám umožní vytvořit na libovolném místě složku a ta bude automaticky synchronizována se síťovým úložištěm a ji samotnou můžeme synchronizovat s jinými složkami v počítači. Ve výsledku to znamená, že pokud do oné složky něco zkopírujeme, nebo v ní něco změníme, tyto změny se automaticky projeví i v Dropboxu, takže vše funguje zcela automaticky. V tomto případě nám ale musí stačit základní 2 GB prostoru u neplacené služby, ale ty lze pomocí různých benefitů rozšířit na 8 GB.

Software třetích stran

Hned na začátku jsme zmiňovali software nabízený společností Acronis, od níž je pro domácnosti vhodný především True Image Home, za nějž se samozřejmě platí. Jenomže za to dostaneme vyspělý software, který je zároveň uživatelský přívětivý a navíc obsahuje také možnost využití Cloudového úložiště.
Uživatelé, kteří nehodlají utrácet ani korunu navíc, mohou využít funkce pro zálohování a obnovu dat, jimiž by měl disponovat každý moderní operační systém, což platí minimálně pro Apple a Microsoft. Uživatelé počítačů Apple mají jasno, pokud jejich NAS podporuje Time Machine a česká majorita s OS Windows zase může využít nástroj Zálohovat nebo obnovit soubory v OS Windows 7, popřípadě lze využít jakýkoliv program třetí strany, jenž dokáže pracovat se síťovým úložištěm, nebo i prostým diskem, pokud si nějakou složku z NAS namapujete jako síťový disk.

Jinak ale pro všemožné operační systémy existují desítky placených i neplacených aplikací určených pro zálohování, jimiž se pochopitelně nemůžeme zabývat. Jejich přehled můžete ale nalézt třeba na Wikipedii.