Vyplatí se mechanické klávesnice? Jak si vybrat?

Na co drahou mechanickou klávesnici?

Na takovou otázku pochopitelně neexistuje jednoznačná odpověď, jinak by ani nebylo zapotřebí tvořit tento článek. Zjednodušeně se ale dá říci, že pokud si vyberete kvalitní mechanickou klávesnici, měla by vám vydržet mnoho let v perfektním stavu, čili jde o jeden z mála kousků počítačového hardwaru, který nestárne. Opravdu se tak vyplatí popřemýšlet, zda má cenu pro svou každodenní práci využít klávesnici za 150 Kč, nebo si pořídit něco lepšího. Pokud vám tedy klávesnice slouží především pro zadávání textu do prohlížeče, občasné napsání e-mailu a podobné drobnosti, není koupě mechanické klávesnice opodstatněná. Pokud ale píšete dlouhé texty a zkrátka na počítači pracujete, osobně bych doporučoval se nad koupí mechanického modelu alespoň zamyslet.

• Prozkoumejte naši rubriku s recenzemi klávesnic

Co nám ale může taková mechanická klávesnice nabídnout? V prvé řadě je to dlouhá životnost, která je základním předpokladem toho, abychom vůbec byli ochotni utratit i tisíce korun za takovou periferii. Mluvíme pak především o tom, kolik stisků dokáže snést použité mechanické tlačítko, přičemž ta nejpoužívanější, Cherry MX, dosahují až hodnoty 50 milionů stisků. To je asi 10x více než udávaná životnost klasických hybridních membrán a víceméně to odpovídá i cenovému rozdílu. Společně s tlačítky ale musí přežít i ostatní části klávesnice, přičemž obvykle je tomu tak, že jejím jádrem je silný kovový plát, do nějž jsou zasazena mechanická tlačítka. Klávesnice je pak velmi pevná a tvarově stabilní, ale i těžká.

Pak tu jsou ještě klávesy, jež můžeme v rámci mechanické klávesnice považovat za takové spotřební zboží. Však je zřejmé, že neustálé otlapkávání kláves se na nich musí podepsat a řada z vás má jistě na své vlastní klávesnici dokonale vyhlazený alespoň mezerník. Z toho se také na první pohled pozná, který palec využíváte pro jeho stisk, přičemž většinou by to měl být pravý, alespoň dle Microsoftu. Ten se toho snažil využít u své klávesnice Sculpt Comfort, která umožnila o trochu menší levou část mezerníku využít jako Backspace.
Klávesy můžeme časem vyhladit, což v řadě případů poškodí i popisky, ale lze je velmi snadno vyměnit, takže si můžeme pořídit nové. Nicméně v našich končinách není nabídka náhradních sad pro mechanické klávesnice zrovna rozšířena, a nejspíše tak nezbyde, než si potřebné klávesy objednat ze zahraničí ze specializovaných stránek jako WASD keyboards. Je ale třeba brát v úvahu rozložení klávesnice, přičemž nám asi nikdo nezaručí, že vybraná sada bude skutečně sedět (jde především o klávesy Enter, Shift, Tab a podobné). Pak ovšem můžeme chtít ještě klávesy pro případné speciální či podsvícené klávesy, třeba i s českými popisky, které proces výměny neusnadní.

Základní set kláves také není zadarmo a obvykle se prodává za 50 dolarů, což už se pomalu blíží ceně nového základního modelu mechanické klávesnice. Naštěstí se klávesy ohlodávají nerovnoměrně, a vyměnit tak třeba můžete za pár dolarů jen ty nejopotřebovanější. Je však škoda, že výrobci klávesnic obecně nenabízí náhradní sady kláves, neboť tak své produkty z hlediska životnosti degradují.

Pokud se nám ale do klávesnice dostane nějaká tekutina, která by po zaschnutí dělala neplechu, pak v případě Cherry MX řešení existuje. Doporučuje se celou klávesnici vyprat v destilované vodě (tlačítka mají pozlacené kontakty), ovšem problém je v tom, že není radno čekat na to, až rozlité víno, pivo či limonáda v klávesnici zaschne, o to hůře se pak bude klávesnice čistit. A ne každý má asi doma uloženy litry destilky, tudíž už nic nezkazíte tím, když jako první pomoc použijete normální vodu a v destilované pak klávesnici dodatečně vymácháte. A pak asi není třeba moc zdůrazňovat, že poté je třeba klávesnici dobře vysušit.
Další a v podstatě i poslední výhoda týkající se mechanických klávesnic, je komfort při psaní, který může být výrazně lepší v porovnání s hybridní membránovou klávesnicí (viz konec kapitoly). Záleží ale především na tom, jaké mechanické tlačítko si vybereme, přičemž na výběr jsou dnes především produkty firmy Cherry, ale i jiných výrobců. Tlačítka Cherry MX se navíc dělají v několika provedeních, jako je Black, Brown, Red, Blue. Ta se samozřejmě neliší pouze barvou, díky níž je můžeme snadno rozlišit, ale také svým chováním, respektive průběhem stisku. Jde především o hmatovou odezvu, lineárnost a sílu odporu při stisku.

To vše určuje následný pocit při psaní, přičemž každý si může u daného modelu klávesnice vybrat, jaká tlačítka mu nejvíce vyhovují. Výrobci obvykle nabízí stejný model klávesnice v několika verzích, jež se liší právě a pouze použitým typem tlačítek. Zákazník se ale musí spolehnout na jejich popis, či lépe vlastní zkušenost, kterou ale musí někde získat. Pokud tedy máte zájem o mechanickou klávesnici a nevíte, jaká tlačítka vám budou vyhovovat, ale naopak víte, v jakém obchodě mají takové klávesnice na skladě a k vyzkoušení, pak neváhejte se vydat pro osobní zkušenost. Vůbec přitom nevadí, když nebudou mít k vyzkoušení váš vytoužený model klávesnice. Stačit bude jen to, že budou mít klávesnice s různými typy tlačítek.

Pokud vám však nebude proti srsti vyhodit 10 dolarů, pak si můžete pořídit také Cherry MX Sampler Kit, který nabídne čtyři základní typy tlačítek pro vyzkoušení. Nejsem si ale vědom toho, že by něco takového bylo dostupné i v našich obchodech, takže opět nezbývá než se podívat do zahraničních obchodů, což znamená další náklady navíc na dopravu.
Obecně se pak dá říci, že mechanická tlačítka dokáží zajistit celkově příjemnější a jistější psaní, a to díky své hmatové odezvě, stále stejnému odporu při stisku (neplatí u velkých kláves typu mezerník, od nichž to ale ani nečekáme) a také tomu, že i když prstem trefíte jen okraj klávesy, ta by měla u kvalitního tlačítka bez problémů a hladce zajet dolů. V případě membránové klávesnice, a především staršího opotřebovaného kusu, se ale často vzpříčí, nebo na moment zasekne. Na druhou stranu jsou mechanické klávesnice obecně hlučnější, na čemž se někdy podepíše i kovový plech, v němž jsou tlačítka zapuštěna.

Mechanické klávesnice také velmi často nabízí tzv. NKRO. Jde o zkratku pro N-key rollover, což znamená, že klávesnice je schopna rozpoznat neomezený počet najednou stisknutých kláves. To je však zbytečné, neboť běžný smrtelník má jen 10 prstů, čili teoreticky stačí 10-key rollover, ale v praxi i 6-key rollover. Je třeba ale dávat pozor na to, zda daný model má NKRO i na rozhraní USB, nebo je třeba jej zapojit do konektoru PS/2.

Doporučení tedy zní: pokud často pracujete na počítači a píšete dlouhé texty nebo často hrajete počítačové hry, rozhodně se vyplatí mechanickou klávesnici alespoň vyzkoušet. Je totiž velká šance, že si ji zamilujete a k levným membránovým modelům se už nebudete chtít vrátit. Připravit se ale musíte na vysokou cenu a také na to, že desktopovou mechaniku si asi nepořídíte ve verzi s nízkým profilem a zdvihem, i když firma Cherry se u některých svých klávesnic snaží řešit i to bez ohledu na samotný zdvih použitých tlačítek. Nyní se v krátkosti podíváme na membránové modely a pak už v dalších kapitolách na typy mechanických tlačítek, další vlastnosti klávesnic a nakonec na aktuální nabídku v našich obchodech.

S čím vůbec "mechaniky" srovnáváme?

Pokud si koupíte pevnou (ne ohebnou) počítačovou klávesnici za několik set korun, téměř jistě půjde o hybridní membránovou klávesnici. Hybridní proto, že tu kromě membrány stále máme pevné klávesy, ovšem pod nimi je právě gumová či silikonová vložka vybavená malými kupolemi (dome). Ty se tlakem seshora zbortí a samy vyvinou tlak na membrány umístěné zcela vespod. Ty mají na příslušných místech elektrické spoje uzavírající okruh, dle čehož klávesnice zjistí, že byla stisknuta klávesa. Obě hlavní membrány dělí ještě mezivrstva, která má jen na místech spojů otvory, skrz něž se může okruh uzavřít a právě tato mezivrstva zjistí i potřebný odstup dvou hlavních membrán.
Alternativou pro tento typ klávesnice je tzv. Chiclet. Taková klávesnice pracuje s velmi podobným principem a využívá také silikonovou vložku, jejíž spodní části kupolí jsou však opatřeny vodivým materiálem. Při stisknutí tak můžeme uzavřít okruh na jedné membráně či na plošném spoji, čili takový návrh je o trochu jednodušší. Taková klávesnice se využívá třeba u dálkových ovladačů (viz foto dole) nebo u tenkých nízkozdvihových klávesnic v mobilních počítačích.
A když už jsme se dotkli notebookových klávesnic, je třeba zmínit ještě v minulých letech velmi rozšířené klávesnice s nůžkovým mechanismem, což je taková kombinace membránového a mechanického tlačítka. U něj se plastový mechanismus stará o to, aby klávesa zajížděla rovnoměrně.
Všechny tyto typy mají společné to, že pro zaznamenání stisku musí klávesa zajet až úplně dolů, což nemá nic společného s momentem, kdy se malá silikonová kupole zbortí. Oproti tomu mechanická tlačítka většinou reagují už v polovině, čili v případě Cherry MX s celkovým zdvihem 4 mm stačí, když klávesa zajede do hloubky 2 mm. To má pak značný dopad především při rychlém psaní.