Jak budeme hledat život ve vesmíru v dalších dekádách?
4.5.2017, Jan Vítek, aktualita
Na Stanfordské univerzitě se sešlli vědci, kteří diskutovali o tom, jak se bude v příštích několika desetiletích hledat život v okolním vesmíru mimo naši soustavu. Jaké budou k dispozici nástroje a strategie?
V dubnu se sešly tucty vědců na konferenci Breakthrough Discuss, kde se probíraly možnosti pro průzkum vzdálených exoplanet, jež se točily především kolem nové generace výkonných teleskopů (jako JWST) a také kolem nových a dosud nevyužitých technologií pohonu, které by nám umožnily do cizích systémů vyslat sondy. To vše v horizontu příštích cca 30 let.
jeden ze způsobu přímého sledování atmosféry exoplanet pomocí korónografu pro zastínění světla jejich hvězdy
Všechny probírané strategie měly společné zaměření na sledování planet v obyvatelném pásu, kde by mohla na planetě s vhodnou atmosférou existovat tekutá voda. Do 30 světelných let okolo našeho systému už astrobiologové identifikovali několik planet potenciálně podobných Zemi a desítky systémů, které by mohly takové planety obsahovat. Problém je, že dosud identifikované planety podobající se Zemi vesměs neobíhají kolem hvězdy našeho typu (žlutý trpaslík), ale spíše velice blízko kolem červených trpaslíků, kterých je v naší galaxii daleko více. Poblíž nás se tak nachází jen 20 žlutých trpaslíků a 250 červených trpaslíků spektrálního typu M, které se obecně kvůli svému divokému mládí považují za nevhodné k tomu, aby blízko nich na planetě vznikl život.
projekt TESS pro podrobnější sledování exoplanet tranzitní metodou, sledovat bude na 200.000 hvězd v průběhu 2 let
Nicméně to neznamená, že se na takovýchto planetách nemůže vyvinout život. Jen je to z dnešního pohledu vědců málo pravděpodobné. Ti navíc budou mít na výběr mezi cca 60 exoplanet podobných Zemi, které by se na základě již zjištěných dat měly nacházet v okruhu 30 světelných let. Právě na ně se chce zaměřit projekt TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite - startovat má už příští rok na palubě Falconu 9), který počítá s novým satelitem, jenž bude podobně jako teleskop Kepler pomocí tranzitní metody sledovat atmosféru exoplanet přecházejících přes tvář své hvězdy. Aby ty se nacházely v obyvatelném pásu, musí obíhat kolem trpaslíků typu M velice blízko, což znamená i to, že budou pozorovatelné i velice často.
Sledovat se budou známky atmosféry a především přítomnosti kyslíku, jenž je z našeho pohledu přímo spojen se vznikem života. Jenomže atmosféra planety tvoří jen tenkou slupku a jde pouze o cca procento celé její velikosti, takže bude zapotřebí opravdu podrobné a dlohodobé pozorování, aby si vědci byli jistí, že skutečně zachytili známky přítomnosti kyslíku a mohli odhadnout jeho množství. Satelitu TESS v tom pomůže také Giant Magellan Telescope (GMT) v Chile, který bude snad zprovozněn do roku 2022 a ponese spektrograf G-CLEF, jenž bude schopen detekovat kyslík vzdálených planet. A pak to bude také European Extremely Large Telescope (E-ELT) chystaný pro spuštění v roce 2024, který bude mít také velice dobré pozorovací schopnosti na to, aby dokázal analyzovat atmosféru několik světelných let vzdálených planet.
Dnes už ale také víme, že život na Zemi není závislý jen na kyslíku a světlu, však samotný kyslík býval v minulosti naší planety jen odpadním jedovatým plynem a i dnes existují organismy, které se na něj vůbec nespoléhají. Je tu tak i otázka, zda existují jiné cesty, jak hledat mimozemský život bez sledování atmosfér planet. Opět tak přišla na řadu známá iniciativa Breakthrough Starshot, která se týká vyslání sond k Proximě b s využitím slunečního větru. Na konferenci inženýr Ruslan Belikov z NASA představil simulace ukazující, jak by mohly vyslané sondy vidět Proximu b při svém průletu kolem. Teorie říká, že i kdyby se pohybovaly 90% rychlostí světla, a že je to zcela mimo možnosti jejich pohonu, i tak by mohly vyfotit případné oceány, mraky či kontinenty.
Nicméně zatím je pohon, o němž uvažuje zmíněná iniciativa, spíše technologické sci-fi, ale nejdříve musí stejně nastoupit teleskopy, s jejichž pomocí si budeme moci vytipovat vhodné kandidáty pro rychlé sondy. Mercedes López-Morales (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics) k tomu řekla, že aktuální generace vědců studujících vesmír bude zcela jistě pamatována jako ta, která objevila první exoplanety. Otázka je, zda si ji budou lidé pamatovat i jako generaci, která na nich nalezla život.
Zdroj: Space.com
jeden ze způsobu přímého sledování atmosféry exoplanet pomocí korónografu pro zastínění světla jejich hvězdy
Všechny probírané strategie měly společné zaměření na sledování planet v obyvatelném pásu, kde by mohla na planetě s vhodnou atmosférou existovat tekutá voda. Do 30 světelných let okolo našeho systému už astrobiologové identifikovali několik planet potenciálně podobných Zemi a desítky systémů, které by mohly takové planety obsahovat. Problém je, že dosud identifikované planety podobající se Zemi vesměs neobíhají kolem hvězdy našeho typu (žlutý trpaslík), ale spíše velice blízko kolem červených trpaslíků, kterých je v naší galaxii daleko více. Poblíž nás se tak nachází jen 20 žlutých trpaslíků a 250 červených trpaslíků spektrálního typu M, které se obecně kvůli svému divokému mládí považují za nevhodné k tomu, aby blízko nich na planetě vznikl život.
projekt TESS pro podrobnější sledování exoplanet tranzitní metodou, sledovat bude na 200.000 hvězd v průběhu 2 let
Nicméně to neznamená, že se na takovýchto planetách nemůže vyvinout život. Jen je to z dnešního pohledu vědců málo pravděpodobné. Ti navíc budou mít na výběr mezi cca 60 exoplanet podobných Zemi, které by se na základě již zjištěných dat měly nacházet v okruhu 30 světelných let. Právě na ně se chce zaměřit projekt TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite - startovat má už příští rok na palubě Falconu 9), který počítá s novým satelitem, jenž bude podobně jako teleskop Kepler pomocí tranzitní metody sledovat atmosféru exoplanet přecházejících přes tvář své hvězdy. Aby ty se nacházely v obyvatelném pásu, musí obíhat kolem trpaslíků typu M velice blízko, což znamená i to, že budou pozorovatelné i velice často.
Sledovat se budou známky atmosféry a především přítomnosti kyslíku, jenž je z našeho pohledu přímo spojen se vznikem života. Jenomže atmosféra planety tvoří jen tenkou slupku a jde pouze o cca procento celé její velikosti, takže bude zapotřebí opravdu podrobné a dlohodobé pozorování, aby si vědci byli jistí, že skutečně zachytili známky přítomnosti kyslíku a mohli odhadnout jeho množství. Satelitu TESS v tom pomůže také Giant Magellan Telescope (GMT) v Chile, který bude snad zprovozněn do roku 2022 a ponese spektrograf G-CLEF, jenž bude schopen detekovat kyslík vzdálených planet. A pak to bude také European Extremely Large Telescope (E-ELT) chystaný pro spuštění v roce 2024, který bude mít také velice dobré pozorovací schopnosti na to, aby dokázal analyzovat atmosféru několik světelných let vzdálených planet.
Dnes už ale také víme, že život na Zemi není závislý jen na kyslíku a světlu, však samotný kyslík býval v minulosti naší planety jen odpadním jedovatým plynem a i dnes existují organismy, které se na něj vůbec nespoléhají. Je tu tak i otázka, zda existují jiné cesty, jak hledat mimozemský život bez sledování atmosfér planet. Opět tak přišla na řadu známá iniciativa Breakthrough Starshot, která se týká vyslání sond k Proximě b s využitím slunečního větru. Na konferenci inženýr Ruslan Belikov z NASA představil simulace ukazující, jak by mohly vyslané sondy vidět Proximu b při svém průletu kolem. Teorie říká, že i kdyby se pohybovaly 90% rychlostí světla, a že je to zcela mimo možnosti jejich pohonu, i tak by mohly vyfotit případné oceány, mraky či kontinenty.
Nicméně zatím je pohon, o němž uvažuje zmíněná iniciativa, spíše technologické sci-fi, ale nejdříve musí stejně nastoupit teleskopy, s jejichž pomocí si budeme moci vytipovat vhodné kandidáty pro rychlé sondy. Mercedes López-Morales (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics) k tomu řekla, že aktuální generace vědců studujících vesmír bude zcela jistě pamatována jako ta, která objevila první exoplanety. Otázka je, zda si ji budou lidé pamatovat i jako generaci, která na nich nalezla život.
Zdroj: Space.com
