Jak dlouho by nám zabrala cesta k 7 planetám systému TRAPPIST-1?

24.2.2017, Jan Vítek, aktualita

Objevení hned sedmi exoplanet v systému TRAPPIST-1 je úžasná zpráva z hlediska úvah nad možným vývojem života jinde ve vesmíru. Některé z těchto planet by alespoň částečně mohly být obyvatelné, takže jak moc jsou pro moderního člověka (ne)dosažitelné?

Objev tolika exoplanet s proporcemi podobnými Zemi hraje do karet těm, kteří tvrdí, že někde tam venku jistě existují další formy inteligentního života. Však když je v jednom jediném systému tolik takových planet, kolik jich může být v naší galaxii nebo snad v celkovém vesmíru? Život na Zemi sice musel překonat mnoho překážek při svém vývoji a nám se může jevit jako úžasná náhoda, že zrovna naše planeta poskytla potřebné podmínky. Ovšem život je schopen se především přizpůsobovat, takže jeho inteligentní formy mohly vzniknout v prostředí, kde bychom my nevydrželi naživu ani sekundu, však my sami bychom nevydrželi na Zemi staré pouhých 500 milionů let, jak jsou nejspíše staré planety v systému TRAPPIST-1, neboť první stopy kyslíku se objevily až po dvou miliardách jejího vývoje, nehledě na vysoké teploty, které tehdy panovaly na jejím povrchu.

- planety systému TRAPPIST-1 dle umělcovy fantazie a jejich základní srovnání s prvními čtyřmi planetami naší soustavy - klikněte pro zvětšení -

V každém případě schopnost podrobně prozkoumat planety v TRAPPIST-1 by byla neocenitelná a dokud se na ně nepodívá teleskop formátu JWST, můžeme fantazírovat třeba o tom, jak dlouho by trvala cesta současnými prostředky. TRAPPIST-1 je od nás vzdálen ve vesmírném měřítku co by kamenem dohodil (a zbytek dojel warpem), a to konkrétně 39 světelných let, čili asi 369 bilionů kilometrů. Takže i kdybychom mohli cestovat rychlostí světla, byl by to celoživotní výlet.

Co se týče nejrychlejších objektů, které lidstvo kdy vypustilo do vesmíru, mezi nimi vyniká New Horizons. Je to nejrychlejší sonda s ohledem na rychlost při svém vypuštění, která už v roce 2015 proletěla kolem Pluta, a nyní míří rychlostí 14,31 km/s dále do Kuiperova pásu. Stále je tak 21.000x pomalejší než světlo, a tak by jí to trvalo nějakých 818 tisíc let.

Další rychlý objekt, který se pohybuje vesmírem, je sonda Juno, která aktuálně krouží kolem Jupiteru od minulého roku. Právě s využitím Jupiterovy gravitace Juno postupně dosáhla své nejvyšší rychlosti 265 tisíc kilometrů v hodině, čili cca 73,6 km/s, než zbrzdila a byla umístěna na oběžnou dráhu. Kdyby se však pohybovala dále nezměněnou rychlostí a vhodným směrem, dosáhla by systému TRAPPIST-1 za 159 tisíc let.

Voyager 1 je aktuálně, a dlouho ještě bude, nejvzdálenější sondou, která už v roce 2012 vstoupila do mezihvězdného prostoru a dle údajů NASA letí dále rychlostí 61.500 km/h (17,08 km/s), takže té by to trvalo 685 tisíc let. Nicméně Voyager 1 letí jiným směrem, a to ke 17,6 světelných let vzdálenému systému AC +79 3888.

A co kdybychom si vybrali takový raketoplán, nyní již bohužel hypotetický? Raketoplány NASA byly schopny se pohybovat vesmírem rychlostí až 28.160 km/h (7,82 km/s), takže by jim to zabralo 1,5 milionů let. Na opačné straně stojí projekt Breakthrough Starshot, s nímž se už tak nějak teoreticky počítá pro výlet k Proximě Centauri, která je ovšem vzdálena jen ušmudlaných 4,22 světelných let. Každopádně laserem akcelerované oplachtěné sondy by mohly dle Stephena Hawkinga vyvinout i 20% rychlost světla, takže asi 216 milionů km/h, díky čemuž by touto rychlostí dosáhly systému TRAPPIST-1 už za 200 let. Zatím tak můžeme spoléhat především na budoucí vesmírné teleskopy, které by už měly být schopny přímo pozorovat i takto vzdálené planety.

Zdroj: Space.com